2015

Prosinec

Datum:             4.12.2015
Pracoviště:       Vymodlená, Elfí domeček, Michalka
Počasí:             mlhavo +5°C
Účastníci:         Michal Šenkýř, Ing. Jiří Pola, Libor Budík
Čas:                  13:00 – 18:00

Činnost: Nejprve bylo na Michalce pořezáno navežené dřevo. Poté se Shunt s Amíkem vydali do Ztracené chodby těžit. Celkem byly vyvezeny 4 japonky. Libor šel do spodních pater, kde zkontroloval Sysifovo jezírko, které stále klesá. Nasledně trochu hrabnul na prozatimním konci, kde díky tom, že prohloubil dno chodby pod dalším žebrem, tak se dá nalézt do dál a podívat se do dalšího krátkého pokračování a zjistit jak to vypadá na dalším půl metru. Na to mu již nezbylo moc sil a tak si to nechal na příště.

----------------

Datum:            5.12.2015
Pracoviště:     Vymodlená, Elfí domeček, Michalka
Počasí:           mlhavo +9°C
Účastníci:       Michal Šenkýř, Ing. Jiří Pola, Libor Budík, Ing. Jiří Kunc, Milan Prokop (individ), Ing. Jan Švehla (ZO 6-28) a Eduard Rybár (ZO 6-19).
Čas:               08:00 – 18:00

Činnost: Přeprava na Macochu a dále potom na Chobot. Opět proběhl transport výdřevy (6 ks). Byl vytransportován materiál, který zůstal po minulé akci a hned začala těžba na čele. Mezi sutí se objevují větší balvany, se kterými očekáváme problém. Průvan nás zatím neomylně vede dále. Bylo instalováno další pole výdřevy. Celkem bylo vytěženo asi 50 kyblíků materiálu.

Foto: Amík před Elfím domečkem (autor: ing. Jiří Kunc (více foto zde>>).

Po návratu na Michalku proběhlo jednak řezání a dovoz dřeva za pomoci Edy z Plániv. Dovezen byl celkem asi 1 m dřeva. Libor mezitím opravil zatékající střechu. Večer Libor vedl exkurzi do Vymodlené. U této příležitosti bylo odneseno pár kýblíku z mezideponie u konce na deponii pod komínem. Libor nalezl na čelbu a zjistil, že dno se asi o půl metru snižuje a chodba je ucpaná a je zde malý odtokový kanálek.

----------------

Datum:         6. 12. 2015
Pracoviště:    Vymodlená
Počasí:         zataženo +9°C
Účastníci:     Libor Budík a Michal Kala (ZO 6-01)

Dnes jsme se zaměřili na vypráznění mezideponie u prozatimního konce jeskyně. Odneslo se na deponii pod Komínem asi 20 kyblů. Pak se pracovalo dál na konci. Upravovala se chodba tak aby se dalo líp dostat k čelbě. Změnil se i charakter materiálu. Jsou zde sedimenty, které vyplňují drobné oblázky jak vápence tak ze sintru. Postupně se však kameny zvětšují. Možná tvoři povětšnou zátku do volného.

----------------

Datum:         18. 12. 2015
Pracoviště:   Vymodlená
Počasí:         zataženo +6°C
Účastníci:     Libor Budík a Jakub Šenkýř, Vojta

Dnes jsme šli zkontrolovat stav spodních pater. Hladina zase výrazně klesla. U té příležitosti jsme zasondovali na prozatimním konci. V odtokový kanál je ucpaný drobným kamením.

----------------

Datum:             19. 12. 2015
Pracoviště:       Vymodlená
Počasí:             zataženo +5°C
Účastníci:         Libor Budík, Dan Kucin, Eva Medlíková a Andrea Pěkná (ZO 6-08)

Dnes jsme pokračovali v prozatimním konci jeskyně. Bohužel odtokový kanálek byl plný řítkého bahna a tak práce byla celkem obtížná. Udělalo se pět kýblů.

Po práci ve Vymodlené Dan, Andrea a Libor jdou ještě pomoc do Pikové Dámy, kde probíhá pracovka a kde je potřeba spojit síly. Za odměnu Libor a Dan měli nevšední exkurzi.  

---

 

Listopad

  

Pátek: Dnes ve Ztracené chodbě začal Jirka a Milan a než dorazil za nimi Amík, tak stihli udělat šest jeskynních vozíků. Potom pokračovali ve třech. Celkově za akci vytěžili sedmnáct jeskynních vozíků. Povedlo se posunout o 0,6 metru. Dnes využili novou metodu kopání. Jmenuje se "čubička": Amík kope sondu dopředu. Jirka upravuje chodbu, aby se dalo dojet vozíkem co nejblíže k čelbě a Milan vyváží. :)

Sobota: Milan se Zbyškem upravovali chodbu mezi 40 - 48 metrem tak, aby se dalo bez problému jezdit s vozíkem k čelbě.

----------------

Dnešním úkolem bylo upravit vchod do ventaroly, která byla pracovně nazvána Elfí domeček. Ventarola se nachází na Chobotu asi 60 metrů za koncem Dantova pekla v Kateřinské jeskyni. Po prudkých poryvech větru z minulého týdne se ulomil veliký buk kousek od ventaroly a v podstatě ji celou přikryl. Na řadu proto přišla motorová pila. Po odstranění kmene byl vyčištěn vchod a zkontrolována výdřeva (jsou hotova 3 pole po cca 40 cm).

Video: Lanovka na Chobotu (autor: ing. Jiří Kunc).

----------------

Začala přeprava výdřevy k ventarole a montáž lanovky. Vozík s ocelovým lanem, materiálem a šesti kusy výdřevy byl dopraven až na hřeben Chobotu. Zde jsme postupně materiál odvlekli až k ventarole. Začala montáž lanovky. Celková délka lanovky je asi dvacet metrů a je zhotovena z ocelového lana FeZn 50. Nápon lana zajišťuje napínací šroub. V horní části je lanovka přes textilní šlup ukotvena na buk, dolní část kotví na ulomeném buku před ventarolou. V průběhu montáže dorazil Milan Prokop, který přes zimní měsíce zalézá do děr a pomáhá nám. Po dokončení lanovky začala ihned těžba. Ve ventarole sledujeme průvan, který vane otvory mezi kameny. Kameny jsou zatím menší, pokryté nickamínkem, což nasvědčuje, že před námi jsou nějaké jeskyní prostory. Bylo vytěženo asi 40 kyblíků a bylo namontováno další pole výdřevy. Celková délka asi tři metry.

----------------

Výkop materiálu, který byl pro absenci kyblíku ponechán ve vchodu. Implantace dalšího pole výdřevy. Celková délka asi čtyři metry.

Foto: Otevírka na Chobotu (autor: ing. Jiří Kunc (více foto zde>>).

----------------

Dnes Libor a Andrea pracovali ve spodních patrech Vymodlené. Sysifovo jezírko stále klesá a bahno v jeskyni schne.  Opět se zaměřili na koncový bod. To, co se zdálo jako sintrové dno, se nakonec ukázalo jen jako nějaký větší kus sintru, který vyloženě nebrání v pokračování. Takže Libor zvětšoval chodbu tak, aby se dalo naplazit dál. Vidí asi další metr a půl. Je potřeba si příště donést vhodné nářadí na kopání (nejlépe polní lopatka). S tímto závazkem se ukončuje dnešní pracovní akce.

----------------

Libor a Andrea šli opět pokračovat v práci ve spodních patrech. Jelikož si vzali polní lopatku,  práce šla velmi dobře. Jen profil chodby, který je kopaný jako plazivka, kvůli úspoře místa, způsobil, že není moc prostoru, kam deponovat natěžený materiál. Povedlo se dostat se zase o kousek dál. Lze vidět, jak se chodba stáčí doleva a pokračuje dál na tektonice. Je potřeba prokopat se pod žebro a uvidí se, kterým směrem chodba pokračuje.

---

Říjen

  

Dnes se kopala sonda u stropu ve Ztracené chodbě. Tato vrstva sedimentů je kyprá a práce jde dobře. Při kopání se nachází docela dost krápníků. Chodba se stáčí na jihovýchod. Sonda má délku asi 2 metry. Od vchodu je to asi jedenapadesát metrů.

Foto: Malý dómek (autor: ing. Zbyšek Macháček (vice foto zde>>).

----------------

Pátek: Dnes se ve Ztracené chodbě pracovalo na dvě směny. První přišli na ranní směnu Milan a Amík. Spolu vyvezli osm jeskynních vozíků. Upravovali chodbu na posledních dvou metrech tak, aby se dalo zase dojet na čelbu.

Poté, co Amík odjel domů, přijel Jirka. Prvně zaměřili azimut chodby na čelbě, který teď je 160°. Původně azimut byl 190°.  Pak vyvezli ještě čtyři jeskynní vozíky. Nakonec se ve Vymodlené zastavil na slovíčko Žistén (ZO Plánivy).

Sobota: Dnes jsme se vydali do spodních pater Vymodlené. Cestu dolů jsme to vzali exkurzně. Protože Dejv ve Vymodlené ještě nebyl a Zuzka naposledy po objevení Osmdesátky, když se makalo na průniku přes Tlusťochovo hrdlo.

První (ne)milé překvapení bylo Sysifovo jezírko. Hladina klesla asi o metr. Hlavně končila tam, kde končila hadice. Ač to tak nevypadalo, hadice asi fungovala. Za tu dobu, co jsme tam nebyli, vypouštěla vodu z jezírka. Ale to nikdo neviděl. Můžeme si lámat hlavu, jestli je to jen náhoda, že hladina končí tam, kde hadice a jezírko vysychá samo a nebo tomu pomohla hadice. Každopádně prozatímní konec jeskyně nenese žádné známky toho, že by tam protekly dva kubíky vody. Je zde sucho. Může jej zde způsobovat proudění vzduchu, který zřejmě proudí z konce do komínu Šikmá šachta. Protože v těchto místech dochází k docela rychlému vysychání jeskyně.

Chvíli jsme zkoušeli kopnout na prozatímním konci. Pak jsme se přesunuli do chodby Pod Meandry, kterou Kuča chtěl vidět. Libor ještě ponořil hlouběji hadici a postavil na Zlomu hráz. Vymyslel totiž, že kdyby voda nastoupala nad hadici,  mohla by samovolně zavodnit hadici a spustit tak  proces jejího vypouštění. Každopádně je to jen teorie. Bude-li fungovat, to ukáže až praxe.

V chodbě Pod Meandry jsme hodnotili situaci a přemýšleli nad dalšími možnostmi. Každopádně jsme se shodli, že je potřeba udělat lanovku, aby se dalo těžit dál.

Kuča, Dejv a Zuzka ještě ve Ztracené chodbě udělali tři jeskynní vozíky, ale díky tomu, že pršelo,  se moc nedal vozit materiál ven, protože díky bahnu to byl celkem náročný proces.

----------------

Pátek: Ve Ztracené chodbě se pokračovalo dál v zarovnávání chodby. Vyvezlo se osm vozíků.

Sobota: Milan a Tonda šli zkoumat a virgulovat okolí a povrch jeskyně. Libor vedl exkurzi lidí, které přivezl Komanč do Vymodlené. Zkontroloval stav jezírka, které zase kleslo. To mu umožnilo ponořit hadici hlouběji. Na prozatímním konci jeskyně trochu hrábnul, ale narazil na sintr, což by znamenalo zhoršení pracovních podmínek, které nejsou už teď ideální.

Milan a Komanč ve Ztracené chodbě pokračovali v zarovnávání chodby a povedlo se jim vytěžit šest vozíků.

----------------

Dnes Milan a Amík pokračovali dál ve Ztracené chodbě na čelbě. Postoupili o 0,3 metru. Vyvezli deset vozíků.

V devět večer dojel Radim Brom a jeho parta (ZO Speleoklub Týnčany) a tak je Milan provedl Vymodlenou.

----

V sobotu Jirka návštěvu z Týčanského krasu vzal na exkurzi do Skleněných dómů. Byla provedena klasická exkurze s nástupem přes vchod V2, slaněním do Katedrály a dále horizontem přes vchod V1 do Punkevních jeskyní. Vodní stavy: 1. polosifon téměř suchý, příčná spojka poloviční hladina proti normálu, 2. polosifon normální stav, koleno v pískách suché.

---

Září

  

První část sobotní akce se odehrála ráno, kdy David bere věci na focení a jde fotit do Vymodlené. Libor a Dan sedají do auta a jedou shánět zahradní hadici, aby napojili zbytek hadice, co je ve spodní části jeskyně, aby voda mohla téct z jezírka do prozatímního konce jeskyně. Tím se pokusit trochu rozplavit sedimenty v konci jeskyně a hlavně snižovat vodní hladinu v jezírku a minimalizovat tak množství vody, co teče do Zlomu a utváří řídké bláto, které znepříjemňuje práci ve spodních patrech jeskyně.

Po dvouhodinovém lítání po Blansku se povedlo sehnat potřebnou hadici. Jede se nazpět, obléká se a valí do jeskyně. Dole Libor a Dan dopojují a natahují hadici. Jenže když se hadici pokoušeli zavodnit, začala se v jeskyni ozývat tekoucí voda. Zjišťuje se, že spojka, kterou použili, protéká. Takže celá operace se ukončuje. Příště je třeba koupit novou spojku a bude se pokračovat.

Cestou na povrch berou s sebou Davida a jde se do Holstejnu, kde máme domluvenou exkurzi do Holstejnské jeskyně.

Druhá část sobotní akce se odehrála v pozdně večerních hodinách. To dojel Kuča s tím, že půjdeme zase pokračovat v rozšiřování trativodu v komíně Šikmá šachta. Hned po příjezdu z Kuče vypadává, že se zastavoval ve Vilémovicích a ukecal kluky z Myotisu, aby nám šli pomoct odnést věci do jeskyně. Po příjezdu Aleše, Bohouše a Luboše se jde do jeskyně.

První do komína leze Libor a pak Kuča. Po hodině rozšiřování zjišťujeme, že je zde práce ještě minimálně na jednu akci, než se dostaneme za žebro. Takže pokračování příště... Na povrch se vracíme něco před půlnocí.

Foto: Pavelkův a Ryškův dóm (autor: David Maixner (více foto zde>>).

----------------

Dnes se pracovalo ve Ztracené chodbě, kde se zarovnávalo dno chodby tak, aby se dalo vozíkem dojet na čelbu. Vyvezlo se osm jeskynních vozíků.

----------------

Pátek: Milan, Amík a Jirka pokračovali v kopání ve Ztracené chodbě. Vyvezli devět vozíků. Postoupili asi o 0,7 metru. Libor se šel podívat do spodních pater jeskyně a trochu hrábnul na koncovém bodě.

K večeru dojel Kuča s manželkou a dětmi a Zuzanáč a Katka. Slovo dalo slovo a vyrazilo se ještě do jeskyně. Milan, Zuzanáč a Katka šli kopat do Ztracené chodby, kde pokračovali v těžbě na čelbě. Dokud vyvezli sedm vozíků a postoupili asi o 0,2 metru. Libor a Kuča se šli  podívat do Komína, odkud vytáhli nějaké kameny, na které jim minule nezbyla síla a chuť.

Sobota: Ráno přijel Dan s tím, že vymění spojku na hadici a zavodní hadici, aby odtékala voda z jezírka do koncového bodu. Voda z hadice vytékala nepatrným čůrkem a tak na výsledek,je-li tento způsob je účinný, nebo ne, se bude muset počkat do nějaké další akce.

Milan a Toník šli projít povrch a okolí jeskyně. Potom Milan a Kuča vytěžili ze ztracené chodby čtyři vozíky.

Večer Kuča, Libor a Kuba šli zase do komína rozšiřovat trativod. Opět na povrch lezou v pozdních hodinách. Vypadá to, že se konečně povedlo rozšířit chodbu. Stačí jen vytáhnout kamení a budeme moci pokračovat dál.

Foto: Kopaná chodba (autor: David Maixner (více foto zde>>).

----------------

Dnes  se domluvil Libor s Kučem, že půjdou vytahat kameny. Pokusíme se dostat dál trativodem. V trativodu je Libor a podává Kučovi kameny a čistí si chodbu tak, aby se tam mohl naplazit. Dolaďuje to paličkou, ale vypadá to, že žebro již dál nebude bránit v průniku a tak se vydává na cestu. Asi po dvou metrech ho zastavuje další žebro, které vypadalo jako průchodné, ale Libor s ním má problémy. Kuča mu podává paličku a s její pomocí se snaží rozšířit průlez. To se mu vzápětí daří a může pokračovat dál. Trativod je dost úzký. Povedlo se mu naplazit trativodem asi deset metrů. Dno trativodu se mírně zvedá, trativod končí klesajícím stropem, který se dnem vytvořil  malé okno. Ke konci se nedostal, protože viděl, že to zatím není průchozí. Proto se začal vracet. Nebyla to romantická procházka. Největší strach měl z toho, podaří-li se mu dostat se zpět, protože to druhé žebro si rozšířil jen na hranici průleznosti. Navíc měl na sobě věci na lezení. Každopádně Kuča ho směřoval a když byl nadosah, pomohl mu tím, že ho vytáhl za nohu. Takže bez problému. Na nějaké další akci se tam pokusíme zase podívat a podrobně prozkoumat konec, dá-li se tam nějak pokračovat.

Foto: Osmdesátka (autor: David Maixner (více foto zde>>).

----------------

 

Dnes se pokračovalo v kopání ve Ztracené chodbě. Bylo vyvozeno deset vozíků. U stropu se našly krápníky a 2 cm vzduchová kapsa.

 

---

Srpen

  

Během těchto tří akcí bylo natěženo 16 jeskynních vozíků. Ve Zlomu byla přidána trubka, která slouží jako zábradlí, kterého se lze chytnout při výlezu. Taky zde byl prodloužený žebřík o půl metru a tak je o něco snadnější vylézaní. Ještě kdyby chtělo vyschnout jezírko.

----------------

Milan se rozhodl využít svoji dovolenou k pobytu v Krasu. V sobotu s Jirkou natěžil a vyvezl 5 vozíků ve Ztracené chodbě a sobotní večer po vykonané práci využil pro nabrání sil posezení v lomu Velká Dohoda.

V sobotu přišel Jirka z Liberce s Kubou podívat se do Vymodlené. Jirku Vymodlená zaujala a překvapila ho svou denivelací. Taky bylo zjištěno, že v konci jeskyně voda zmizela a netvoří se nová. Zřejmě když jsme sepřed časem vykýblovali ze Sysifova jezírka kubík vody, tak množství vody pročistilo odtok a tak voda líp odtéká do pro nás neznámých částí jeskyně.

Nakonec bylo natěženo a vyvezeno 5 jeskynních vozíků ze Ztracené chodby.

V pondělí Milan a Anetta vyráběli ze dřeva žebřík, který slouží pro snadnější vlez do Osmdesátky.

V útery Milan a Zbyšek natěžili a vyvezli 20 vozíků ze Ztracené chodby. Taky našli další volnou dutinu u stropu chodby. Takže další jiskra naděje.

Středa probíhala spíše v duchu údržby základny. Byla posečená tráva kolem základny.

Ve čtvrtek Milan a Anetta dali do jeskyně žebřík a večer zašli do Domu přírody, kde probíhalo promítání 3D filmu od Marka Audyho.

V pátek přijel pomoct Milanovi Amík a tak opět kopali ve Ztracené chodbě.  Natěžili a vyvezli deset jeskynních vozíků. Po obědě střídá Amíka Jirka Kunc a tak Milan si do svého sčítadla příčítá dalších osm vozíků. Čelba Ztracené chodby je od vchodu jeskyně vzdálená 48metrů.

V sobotu přišli na exkurzi Planiváci. Ve spodních patrách koncentrace CO2 je docela vysoká. Honza Mrázek nás následující den obohatil o poznatek, že nejde ani tak o větrání jako o atmosferický tlak co určuje koncentraci CO2 v jeskyni.

V neděli se přišel do Vymodlené podívat Honza Mrázek. Zaujaly ho sedimenty a jejich bohatá vrstevnost.

 

Foto: Milan na čelbě Ztracené chodby (autor: ing. Zbyšek Macháček).

----------------

Pátek: Dnes Libor zkontroloval situaci ve spodních patrech Vymodlené.  Opravdu se masa vody, kterou jsme vykýblovali z jezírka zřejmě pročistila prozatimní konec jeskyně a usnadnila průtok vody do podzemí. Libor poskládal metr, kterým donedávna ještě měřil hladinu sifónu, který se tvořil na konci jeskyně a pokusil se odkopat sedimenty lopatkou, ale moc to nešlo.

Na povrchu zkontroloval fotku, kterou pořídil poprvé, když objevili spodní patra. A fotka z dob objevení naši domněnku potvrdila...  Voda trochu pročistila prozatimní konec jeskyně.

Sobota: Dnes Andrea a Libor koupili zahradní hadici ve Sloupě a natáhli ji od koncového bodu k Sysifově jezírku. Smyslem této operace vystrojít spodní patra hadicí tak, aby se dala pomocí hadice pouštět voda z jezírka do koncového bodu. Tak by se voda z jezírka netrousila přes celou jeskyni a pomalu by tam vyschla ta bažina, co se nám tam za ten rok udělala a třeba by nám trochu rozplavila sedimenty co jsou v prozatímním konci jeskyně, protože těžba je hodně náročná.

Hadice se nám povedla natáhnout a změřit kolik bude potřeba ještě na natáhnutí do jezírka. Takže pokračování zase příště.

----------------

Pátek: Milan a Amík vytěžili 10 jeskynních vozíků a dostali se na 47 metr od vchodu. Opět se snižuje strop, ale vše půjde podkopat. Když došli na pracoviště, tak měli kýble plné vody. Takže je tam skap z povrchu.

Sobota: Ráno proběhla exkurze po jeskyni a kontrola situace ve spodních patrech. Nakonec proběhlo zahlubování dna ve Ztracené chodbě. Bylo vytěženo pět jeskynních vozíků.

Neděle: Před víkendem se ozval Kuča, že by dojel na vzpomínku a když již bude na severu, tak by pomohl v neděli něco v jeskyni. Tak jsme ho využili a poslali do komína Šikmá šachta, jestli se mu nepovede rozšířit průlez přes žebro. Milan mu dělal parťáka dole pod komínem. Bohužel, tato akce nebyla taky moc úspěšná, ale náš komín Kuču zaujal a vrtá mu v hlavě, co je za žebrem a tak slíbil, že se tam při další možnosti vydá znovu a pomůže nám rozlousknout jeho tajemství.

 

---

Červenec

  

Dnes Milan a Jirka se zaměřili na kopání na čelbě Ztracené chodby. Povedlo se jim vykopat a vyvézt 16 jeskynních vozíku natěženého materiálu. Při kopání se povedlo objevit u stropu objevit malou dutinu, která nám dává naději, že dál může být u stropu větší prostora.

Foto: Volná dutina u stropu (autor: Milan Hnízdo) více foto zde>>).
 

Přes víkend se práce zaměřila na upravování podlahy chodby tak, aby se dalo dojet jeskynním vozíkem na čelbu ztracené chodby, čehož bylo nakonec v sobotu dosaženo. V pátek bylo vyvezeno deset jeskynních vozíků natěženého materiálu a v sobotu šestnáct.

---

  

Středa: Dnes Milan a Zbyšek zahlubovali chodbu v Malém dómku. Vyvezli dvacet dva vozíky natěženého materiálu. Je to dobré skóre, protože do vozíku se vejde šest a půl kýblu o obsahu deseti litrů. Takže dvacet dva vozíky je sto čtyřicet tři kýblů.

Sobota: Jelikož Kuba ještě neviděl jeskyni Dagmar, tak Libor naplánoval výpomoc při vynášení sedimentů z propasti pod Kaplí pro profesora Musila. S tím, že Kubovi ukáže část této jeskyně a pak se připojí k pracovní akci Dagmaráků.

Pondělí:  Dnes jsme se vydali dolů do Vymodlené. První cíl byl zjistit stav hladiny Sysifova jezírka. Díky vysokým letním teplotám a podprůměrným srážkám je všude kolem sucho a vodní hladiny klesají. Čekali jsme, že hladina jezírka bude níž, než když jsme tam byli naposled. Tehdy jsme navíc odebrali kýblem asi kubík vody z jezírka, aby bylo snadné pozorovat změny výšky hladiny jezírka. K našemu údivu byla hladina jezírka opět u přepadu a přetékala dál do jeskyně. Holt jezírko dělá čest svému jménu. Teď vystává otázka, kde se za dva týdny tolik vody v jeskyni vzalo, když je všude sucho. Nějaký přítok o kterém na povrchu nevíme? Nebo že by se jednalo jen o skapovou vodu? Ale kubík za 14 dní?  Hm, pokud ano, tak za jezírkem musí být celkem velké prostory. Určitě se jedná o velmi zajímavý jev, který nerozluštíme dřív, než vyschne jezírko a my se nedostaneme dál proti přítoku.

Náš hlavní cíl byl však komín Šikmá šachta, který nám již delší dobu leží v hlavě a  jelikož se zlepšilo dýchání ve spodních patrech, tak jsem se domluvil s Matoušem, že se tam opět vydáme a pokusíme se pomoci pyropatronů ustřelit žebro, které nám brání v dalším průniku.

 

Foto: Libor pod komínem Šikmá šachta (autor: ing. Radek Nejezchleb).

Pod komínem se strojíme do lozítek. První jdu já a za mnou  Matouš. Dostat se těch jednadvacet metrů nahoru není nic lehkého. Komín plný bahna znepříjemňuje lezení a občas jumar či croll prokluzuje.  Na konci zalézám do trativodu. Prostora vypadá o kousek větší, než jsem měl uloženo v paměti z minulé akce. Každopádně toto zjištění nám nikterak práci neusňadnuje.  Matouš je před trativodem a asistuje. Pohled na skalní žebro, které brání v průniku do dalšího pokračování, mne naplňuje optimismem. Stačí jen kousek, jen jedna díra a půjde to. Prostor je tu tak akorát, aby se tu s bídou dalo manipulovat s vrtačkou.

Škvírou mezi mým tělem a skálou natahuji ruce a Matouš mi do nich dává vrtačku. Snažím se ji dostat šetrně před sebe a vrtat. Místa tu vážně není nadbytek. Ležím v úzkém trativodu na zemi a kousek od hlavy vrtám. Z díry kupodivu začíná kapat voda (?!???). Dávám patronky a trochu bojuji s gumou, abych ji dostal přes sebe dopředu.

Snažím si nepřipouštět si šílenou situaci a místo, ve kterém teď jsem. Beru kladivo a začínám bušit na palník. Každým úderem do palníku se děsím rány, co má přijít. V tak malé prostoře to bude řádná řacha.

Prásk... Ozvala se rána. Však nebyla tak silná, jak jsem čekal. Palník zůstal zabodnutý ve skále a nic se nestalo. Smrad střelného prachu plní trativod. Vysouvám se ven, aby to trochu vyvětralo. Žebro nepustilo. Nejspíš je tvořené tenkou vrstvou vápence a zbytek sintr, takže jsem se nejspíš provrtal do sintru na druhé straně a rána šla přes něj ven. To by vysvětlovalo tu vodu z díry a malou ránu.

Imbusem se snažím sundat závaží z palníku. Po chvilce se mi to povedlo. Sundávám puk a gumu a přes škvíru to podávám Matoušovi. Beru Krumpáček a kladivo, které tu zůstalo ještě z minulého roku. Pro změnu tu zůstává trčet ze skály palník.

Takže komín Šikmá šachta se zatím nepoddal a nadále skrývá své tajemství. Zklamáni se vracíme na povrch a v Osmdesátce potkáváme Kubu, který se šel podívat kde jsme, protože Matouš neodhadl počet hodin, které nám tato operace zabere.

Foto: Milan a Malý dómek (autor: ing. Zbyšek Macháček (vice foto zde>>).

Čtvrtek: Dnes Milan a Matouš pokračovali v zahlubování chodby. Postoupili asi o metr osmdesát. Na čelbu ve Ztracené chodbě zbývá tři a půl metru. Bylo vyvozeno dvacet vozíků.

Neděle: Dnes Milan a Richard opět zahlubovali chodbu.  Bylo vyvozeno osm vozíků.

 

---

Červen

  

Pátek:  Dnes se pracovalo ve Ztracené chodbě. Amík kopal na čelbě a nakopal dva vozíky materiálu. Pět vozíků bylo natěžených při úpravě chodby.

Sobota: Prvně Milan, Amík a Vláďa pokračovali od brzkého rána v úpravě Ztracené chodby.

Pak šel Milan, Jirka, Andrea a Libor dolů do spodního patra Vymodlené. První cíl byl zaměřit délku chodby pod meandry, aby se případně dala udělat lanovka. Tato chodba má dvanáct metrů. Následně nato se šlo zkontrolovat stav Sysifova jezírka. Když jsme zde byli posledně, tak jezírko přetékalo patrným proudem. Dnes však šlo nepatrně zaznamenat, že hladina jezírka klesá. Tak jsme udělali řetěz a pomoci kýblu jsme vodu z jezírka vylévali do chodby. Hladina klesla asi o půl metru a povedlo se nám vykýblovat 110kýblů což je plusmínus kubík vody.   

Potom ještě Milan a Jirka šel kopat do Ztracené chodby. Dnes se vyvezlo z chodby 12 koleček materiálu.

Po pracovní akci jsme se vrhli na to,na co jsme se těšili celou zimu - na opékání masa na kameni.

Foto: Opékání masa v dešti (autor: Andrea Pěkná).

---

   

Čtvrtek: Dlouho se přemýšlelo o tom kdy, kdo a jak se pojede, ale nakonec to dopadlo tak, že jsme si dali centrální sraz v Olomouci po osmé hodině večerní. Já jsem dojel do Olomouce vlakem a na nadraží mne naložil Matouš a Jenda. Potom jsme šli dokoupit jídlo a mezitím dojel Kuba a Andrea.

Přeskládali jsme si věci do expedičního auta a vyrazili směr Slovensko. Cílová stanice je málé městečko Tisovec, které se nachází severní časti Rimavskej doliny. Jelikož byla fůra hodin a do Tisovce bychom dojeli někdy hodně pozdě v  noci (spíše k ránu), tak jsme si odhlasovali jednohlasně zastávku na přenocování v lomu Kraľovany II.

Foto: Naložíme a jedeme (autor: Jakub Šlimar (více foto zde>>).

Cesta utíkala v pohodě a během ní jsme zvládli několik jak čuracích, tak "čerpacích" pauz. Trošku zdržení si vyžádala operace popelnice, která se nám připletla do auta. Byla to taková úsměvná epizoda, která se nám přihodila na naší dobrodružné cestě.

Noční krajina ubíhala za okny auta a z autorádia hrála směsice žanrů od punku až po reggae. V temnotě noci šly chvílemi vytušit obrysy majestátních hor Malé Fatry a na obloze třpytily hvězdy. Bylo jasné, že nebude dlouho trvat a již brzy se ze tmy vynoří nám známý Motorest Rieka, který je kousek od lomu Kraľovany.

Bereme věci na spaní a jdeme si najít na pláž místo k přenocování.

Foto:  svítaní v lomu Kraľovany (autor: Andrea Pěkná (více foto zde>>).

Pátek: V půl páté nás probouzejí hlasy na pláži. Po rozkoukání se vidíme skupinku příslušníků hnutí Hare Krišna, která si přišla udělat ranní koupel. Znovu zaléháme a pokračujeme dál ve spánku. Budíček je v šest ráno.  Rychlá koupel a pak snídaně. Mezitím posíláme Jendu, aby zanesl dvě lahve piva klukům Aragonitu do sondy, jako pozdrav z České republiky. Jistě přijde při sobotním kopání vhod. :) Jen pro ně asi bude těžké  zjistit, kdo v tom má prsty (viz. zpráva o akci Aragonitu).

Při pohledu na modrou oblohu a na zelené jezero, které je nádherně položené v lomu, se nám moc nechce pokračovat v cestě a nejraději bychom zde zůstali. Nedá se ale svítit a tak balíme a jedeme dál.

Před polednem přijíždíme do Tisovce a zastavujeme se za Dušanem v práci. Domlouváme s ním předběžný plán, bereme si klíče od boudy a jedeme se ubytovat k nim na základnu, kterou má Speleoklub Tisovec na Suchých dolech.

Když jedeme kolem opuštěné osady Daxner. Vyvře nám voda v chladiči a tak máme čas si tuto vyhořelou osadu prohlídnout. Po půl hodině je problém odstraněný a tak pokračujeme dál na základnu. Po ubytování se vracíme do Tisovce, kde si dáváme oběd v pizzerii Darijan.

Po půl třetí vyzvedáváme Dušana a jedeme do míst, kde právě probíhá stavba silnice Tisovec <->Brezno. Parkujeme a bereme si věci do jeskyně. Na zádech neseme ve speleovacích písek, který Dušan potřebuje na opravu uzávěry do jeskyně.

Foto: Sintrové hráze v Čertové jaskyni (autor: Jakub Šlimar (více foto zde>>).

Po sestupu a výstupu stojíme před Čertovou jaskyní. Dušan nás seznamuje s bohatou historií jeskyně a výzkumem. Pak si ji jdeme prohlédnout. Prostory jsou to úžasné. Výzdoba musela být taky nádherná, ale, bohužel, podstatnou část své historie byla otevřena pro veřejnost, čímž původní výzdoba značně dostala na prdel a všude na stěnách jsou čmáranice.

Převlékáme se zpět do civilu a Dušan nám vypráví o dalších jeskyních a hlavně o jevu "sopky", který potápěči objevili v Jazernej jaskyni. Vracíme se k autům, ale po cestě nás Dušan bere na procházku proti proudu Čertovského potoka, který protéká Čertovou dolinou a vytváří tak několik vodopádů. Pak odbočíme a napojujeme se na dráhu zubačky Tisovec - Zbojská - Pohronská Polhora. Mosty ozubené dráhy nad údolím nám nabízejí sérii nádherných výhledů po kraji.

  
Foto: Výhled z viaduktu (autor: Libor Budík).
 

Nasedáme do auta a jedeme do Tisovce. Dušan jde domů a my jdeme na večeři do pizzerie. Plánujeme pikle na příští den a hodnotíme ten dnešní. Krátce nato přichází za námi Dušan a Katarína. Za poslouchání zajímavých historek nejen o životě zdejších jeskyňářů večer rychle uběhl.

Sobota: Dnes ráno jsme byli domluveni, že půjdeme hrábnout do sondy Myotis, která se nachází v Hlbokém jarku. S Dušanem se setkáváme u cesty. Převlékáme se do pracovního a bereme s sebou nářadí. Začínáme kopat na střídačku, protože díky délce jeskyně stačí na to jen dva lidé a ostatní členové vysypávají kýble venku. Pracuje se, vtipkuje se, povídají se historky a tak práce jde od ruky.

Foto: Andrea ve Vlasaté síni (autor: Jakub Šlimar (více foto zde>>).

Sonda je horizontální chodba, které se po pár metrech zvedá strop, ale je zaplněna sedimenty a štěrky. U stropu je část chodby volná a jde vidět dál. Snažíme se odkopat sedimentální výplň a proniknout dál. Kolem 15 hodiny vylézá Kuba, že chodba je již průlezná. Pouštíme napřed Dušana, který si ještě upravuje průlez a podává z čelby zprávy.

Tak nakonec Dušan proniká do volného prostoru a za ním Kuba, Libor, Jenda, Andrea a pak Matouš. Povedlo se nám proniknout do dvou síní. Celková délka jeskyně je přibližně 30metrů. V druhé síni se nachází několik dlouhých kořenů z povrchu (pro mne nevídaný jev (a to nám jistý rozumbrada vyprávěl o Vymodlené, že pokud kopeme v sedimentech, ve kterých se nacházejí kořeny, tak nad námi nejsou volné prostory) a proto se o jeskyni uvažuje, že dostane název Vlasatá. Hodnotíme možnosti pokračování a kocháme se prostorami, v nichž před námi nebyl žádný člověk.

Foto: Před jeskyní toho času ještě sonda Myotis (autor: ing. Dušan Hutka).

Objev nám trochu narušuje časovou linku, ale nám to vůbec nevadí. Po sbalení věcí jdeme přes úžasné škrapové pole do jeskyně Malý Kostolík. Což je závrt, který ještě nevydal svá tajemství. Dál pokračujeme do jeskyně Kostolík. Tato jeskyně byla podstatnou část historie otevřená a tak na zdech jsou všude škrábance a nápisy. Každopádně jsem překvapen velikostí jeskyně. Výzdoba je taky nádherná i když dost vzala za své díky některým návštěvníkům. Vice o jeskyni zde>>
Na základně si dopřáváme koupel, pak opékáme špekáčky a děláme večeřosnídani. Pak jedeme opět večer do Tisovce na pivo. U něj se, mimo jiné, domlouváme na nedělním programu.

Foto: Jeskyně Kostolík (autor: Jakub Šlimar (více foto zde>>).

Neděle: Ráno jsme si dali snídaní a uklidili základnu. Vyzvedáváme Dušana a jdeme do jeskyně č. 31, která se nachází v Tisovci. Po rozdělení pracovních míst začínáme kopat a kýblovat materiál před jeskyní. Venku bylo celkem vedro. Ale povedlo se nám udělat 102 kýblů a tak akci lze považovat za zdařilou.

Jedeme ještě k Dušanovi, kde hodnotíme právě končící vikend a slibujeme, že se určitě zase zastavíme. Ještě se podíváme na video Objav unikátneho javu pod vodou v slovenskej jaskyni a pak se loučíme a jedeme směrem k domovu. 

Tak snad zase příště.

Účastníci výpravy:

• ZO 6-08 Dagmar: Jan Kapusta, Andrea Pěkná, Matouš Ryček, Jakub Šlimar.
• ZO 6-20 Moravský kras: Libor Budík.
   

Za domácí:

• Speleoklub Tisovec: ing. Dušan Hutka.

 

--------------------

Na rajčeti najdete fotodokumentaci od Kuby>> a od Andrei>>.

Starší článek o otevirce sondy Myotis si můžete přečíst zde>> a fotodokumentaci otevirky sondy Myotis najdete o Semišáka zde>>.

 

---

 

Květen

 

  

Na dnešek Jirka naplánoval a domluvil návštěvu horních pater Kateřinské jeskyně. Sraz jsme si dali v devět u Kateřinské jeskyně. Každopádně jelikož nás bylo pro velký zájem moc, tak jsem se rozdělili na dvě skupiny. První skupina tvořená Jirkou, Amíkem, Milanem a Johnem se vydali do Kateřinské. Druhá skupina Libor, Aleš, Andrea, Jeňa a Matouš se vydali na exkurzi do jeskyně Ventarola na Chobotu s tím, že až se vrátí z Kateřinské první skupina, půjde tam druhá.

Nejdříve jsme se zastavili v jeskyni Horní v Chobotu, kterou nás provedl Aleš a ukázal nám všechna možná zákoutí.  Po vyšplhání z jeskyně jsme se vydali hledat Ventarolu. Jelikož Andrea ve Ventarole byla, tak se rozhodla, že zůstane na povrchu se opalovat. Matouš sice ve Ventarole byl taky, ale rozhodně Ventarola je jeskyně, která stojí za opakovanou návštěvu.  Myslím si, že pro Jeňu a Aleše tato jeskyně byla překvapením. Výzdoba je zde vážně nádherná.

Foto: Naše milovaná Ventarola (autor: Andrea Pěkná (vice fotek zde>>).

Po dostatečném pokochání jsme se opět vyškrábali na povrch a jdeme zpět k parkovišti. Zde zjišťujeme, že první skupina  se ještě nevrátila  a tak jsme se vydali na Skalní mlýn. Tam jsme si vybrali krámek, kde prodávají skvělou točenou zmrzlinu, kterou si pak hromadně dáváme. A při zmrzlině plánujeme místa, kam se příště vydáme podívat. Jelikož byl krásný letní den, točená zmrzlina nám moc chutnala a tak jsme si dali ještě jednu várku. Jenže to už bylo půl jedné a hrozilo, že si dáme ještě jednu a pak další a tak jsme raději dopili a šli k parkovišti. :D

Tam již byla první skupina, která se před chvilkou vrátila z Kateřinské jeskyně. Jelikož jsme celkem časově vázaní na zavírací dobu jeskyně, tak jsme se dohodli, že jeskyni navštívíme jindy. I tak si myslím, že pro druhou skupinu to byl fajn strávený den. :)

----

V Kateřinské jeskyni se podle vyprávění Milana odehrálo asi tohle. První skupina přišla ke komínu, který je vystrojen lanem a slouží jako výlez do horních pater. Jirka si s sebou vzal lano a na cajkách vylezl nahoru. Pak pomocí lana vytáhl lanový žebřík a spustil ho dolů, aby ostatní mohli vyšplhat 21 metrů bez cajků. Pak šel Amík, který usoudil v půlce žebříku, že by se na to mohl vykašlat, protože mu došly síly a tak to nechtěl pokoušet. Třetí šel Milan, který není taky zrovna příznivec lanového žebříku a tak se nakonec vrátil taky dolů. Takže tady se skupina rozdělila na dvě části. Milana a Amíka, kteří celou akci jistili ze spodní části jeskyně a Johna a Jirky, kteří prolezli horní patra.

Foto: Kolik to má lumenů? (autor: Milan Hnízdo (vice foto zde>>).

---

  

Pátek:  Dnes Milan a Jirka upravovali chodbu do Malého dómku.
Sobota: Dnes byla povrchová akce, kdy Jirka, Milan a Tonda se pomocí virgulí snažili odhadnout situaci v okolí Malého domku.

---

   

Čtvrtek: Matouš přišel s myšlenkou využít prodlouženého víkendu a udělat si výpravu někam na Slovensko. Tak jsem si řekl, že bych se mohl přidat. Jako cíl pro výpravu vybral Malou Fatru. Takže nezbylo nic než se těšit a netrpělivě vyhlížet čtvrteční poledne, kdy se zdejchnu v práci a zabalím batoh a vydám se na cestu.

Dopravil jsme se do Vyškova na 16 hodinu, kde již čekal Kuba a krátce na to dojela i Andrea. A tak jsme naložíli věci do auta a razíme do Lipníku na Bečvou k motorestu Vápenka, kde je domluvený sraz druhým autem naší výpravý ve kterém se veze Matouš a Jenda. S překvapením zjišťujeme, že auto s Matoušem má zpoždění jen jednu minutu proti domluvenému času. Po probrání cestovních formalit a rumových záležitostí opět cestujeme dál směr Slovensko do Horné Tížiny. Cesta byla bez komplikací a tak jsme na místo určení dojeli něco po osmé. Ubytovali jsme se v "penzionu" U strýca Viktora.

Foto: Páteční cesta na Velký Kriváň (autor: Libor Budík (vice foto zde>>).

Pátek: Dnes Matouš naplánoval malou hřebenovku na Velký Kriváň. Autem jsme dojeli do Vratné, kde jsme zanechali auto a vydali jsme se po žluté značce ke chatě Na Grúni a odtama jsme pokračovali dál Poluďnový grúň. Výstup byl náročnější v místech, kde ještě ležely zbytky sněhu, protože většinou byly namrzlé.

Čim výše jsme byli tím se začínali honit kolem mraky a tak jsme kolikrát viděli na pár kroků a kolikrát se nám naskytl superní pohled na vrcholky štítů okolních hor schovaných v oblacích.

Poluďnového grúňu jsme šli po červené značce dál po hřebenovce přes Sedlo za Hromovým, Chleb, Snilovské sedlo až na chatu ve Snilovském sedle, kde jsme si někteří dali pivo a chystali se na poslední výstup a to na Velký Kriváň. Jenže ten byl pod mrakem a tak se nám tam moc nechtělo. Tak jsme si dali ještě jedno pivo a svačinu. Jenže pak hrozilo, že bychom si dali ještě další pivo a zase pivo, tak jsme se jen přece vydali k vytyčenému cíli. A vyšlo nám to super. Sice vítr je silný, ale vybrali jsme si ten okamžik, kdy Kriváň byl bez mraku a tak se nám naskytl superní výhled z nejvyšší hory Malé Fatry do majestátní krajiny.

Při cestě z Velkého Kriváňa však začalo nepříjemně mrholit a tak jsme si se šli schovat na chvilku na chatu ve Snilovském sedle, kde se již zavíralo a tak jsme využili toho, že na lanovce nikdo nekontroloval lístky a sedli jsme si na lanovku a nechali jsme se dolanit až dolů do Vratné, kde jsme měli auto. Tím jsme ušetřili pár kilometrů chůze v hnusném dešti.

Dojeli jsme do "penzionu" a dali jsme si guláš a relaxovali jsme u piva. K večeru dojel Aleš, Helča a Bohouš. Takže naše výprava se stala výprava čtyř skupin. :)

Sobota: Dnes Matouš domluvil navštěvu u skupiny Argonit, která má svoji základnu v lomu Kraľovany II. No tak po příjezdu do lomu jsme uvítáni a pohoštění. Oblékáme se do overalů a jdeme do jeskyně. První skupina složená z Dagmaráků jde na exkurzi do jeskyně Ludmila a druhá část se ujímá práce na různých pracovištích. Práce jde od ruky, protože na místo sedimentů jaké známe z krasu, jsou zde písky a tak pro nás je to příjemná změna.

 

Foto: Lom  Kraľovany II (autor: Libor Budík (vice foto zde>>).

Hlavně krajina a lom je nádherné místo. V nadmořské výšce něco nad 400 n. m. již všechno roste zeleně, ale na okolních kopcích, které přesahují hrubě přes tisíc n. m. je ještě sníh, to vytváří kouzelnou podívanou pro našince, který není zvyklí na takovou scenérii.

První skupina vyšla z jeskyně Ludmina a tak je na řadě druhá skupina. Jeskyně Ludmila je meandrující nízká chodba s bohatou výzdobou. Což je nádherná podívaná.

Po exkurzi se pomalu končí a ještě ti otužilí jdou se koupat do jezera a pak se na zahřátí dá něco dobrého a jede se zase na "penzion".

Fotky z toho dne lze najít na fotoblogu Edy, který prováděl poctivou fotodokumentaci: https://aragonit9.blogspot.cz/2015/05/144-stupna-celzia-prijemna-jarna.html.

Večer přišlo na řadu konečně opékaní špekáčku a pak výprava do Těrchové na pivo.

Neděle: Dnes jsme si zbalili věci a rozloučili jsme se a vyrazili jsme směr Varín, kde nás měli čekat jeskyňáři z Jaskyniarského klubu Varín. Avšak trochu máme zpoždění a tak na místě určení již nejsou. Přes telefon nás ale nasměřují tam kam máme dojet. Jedeme po lesní cestě a nakonec nás zastavuje závora. Tak bereme si věci na záda a jde dál pěšky.

Foto: Pauza při výstupu k Stratenecké priepasti (autor: Libor Budík (vice foto zde>>).

Po pár metrech potkáváme Varíňáky a po zdravici se vydáváme na cestu. Podle jejich slov nás  čeká asi dvouhodinový výstup k jeskyni. Náš cíl byla Stratenecká priepasť. A vážně asi po dvou hodinách jsme dorazili k propasti. Oblékli jsme se do overalu a dali si cajky a postupně jsme se spouštěli dolů do propasti bajoko dvacet metrů.

To co jsem viděl dole, tak to mne chytlo hodně za srdce. Závaly, které se dají rozebírat a mezi kameny se dalo proplazit dál a dál... Tak myslím si, krásné pracoviště. Navíc vyvěračka je nějakých 400 metrů níž a tak tam mohou být zajímavé prostory. Zkusil jsem si vytahat pár kamenů. Takové pracoviště mít v tom našem krasu. To by byla paráda.  Tady je video přímo z Stratenecké priepasti: https://www.youtube.com/watch?v=zwIlk-WsjWw.

Nakonec jsme opět museli na povrch a tak jsme se vydali k autům rozloučili a pomalu jsme se rozjeli ke svým domovům. Superní akce. Budu se těšit zas na další.

 

Účastníci výpravy:
ZO 6-08 Dagmar: Jan Kapusta, Andrea Pěkná, Matouš Ryček, Jakub Šlimar
ZO 6-01 Býčí skála: Helena Baueršímová
ZO 6-20 Moravský kras: Libor Budík
ZO 6-21 Myotis: Aleš Havel, Bohouš

Na rajčeti najdete fotodokumentaci od Kuby, Andrei a Matouše. A Dagmarácí zápis: https://www.jeskynar.cz/dagmar/clanek/mala-fatra-lom-kralovany-ii-a-stratenecka-priepast-304-352015.

Nově: Video z nedělní návštěvy Stratenecké priepasti: https://youtu.be/kBV0EcDGEFA.

Duben

   

Tento víkend jsme se sešli ve Sloupě, jelikož bylo po roce zase Speleofórum. Takže se opět naskytla možnost potkat spoustu starých známých a poznat nové kamarády. To vše  na jednom místě. Pokecat co nového a jak jde výzkum na jejich lokalitách. Vše doplněno o různorodý program od promítání filmu přes přednášky až po večerní hudební vložku.

Milan měl v sobotu přednášku s názvem Šest otazníků Matalovy Vymodlené. V neděli Libor a Milan vedl exkurzi do Vymodlené, na kterou se nakonec přihlásilo sedm lidí. Po exkurzi ve Vymodlené ještě následovala exkurze do jeskyně Michálka.

Na základě zpětných vazeb se všem exkurzantům návštěva ve Vymodlené líbila a byla milým překvapením.

Foto: Exkurze v rámci Speleofóra ve Vymodlené (autor: David Maixner (vice fotek zde>>),

---

   

Pátek: Dnes bylo hlavní náplní akce znovu pověšení fólie, která brání zašpinění sintrové stěny při vstupu do Osmdesátky. Před časem dosloužily nosné tyčky a ulomily se.

Menší přestávka ve Sloupě, kde jsme vytahovali zapadlé auto Šenkýře nejstaršího z bahna u rybníka. Poté přes Michálku a Suchý žleb na Skalní mlýn, kde jsme odpad předali do kontejnerů k likvidaci.

Sobota: Ráno proběhl úklid na Michálce. Potom se jelo do Petrovic, kde nám byla přidělena k úklidu silnice z Petrovic do Sloupu v rámci akce Ukliďme Česko 2015. Počasí bylo ideální pro takovou akci, protože byla hustá vánice. Nakonec jsme nasbírali plný vozík, čtrnáct pytlů, pneumatiku, akvárium a mrtvolu v koberci.
Menší zastavení ve Sloupu, kde zapadlo Shuntovi auto do bahna u rybníka. Poté přes Michálku a Suchý žleb jsme jeli na Skalní mlýn, kde jsme předali odpad do kontejnerů k likvidaci.

Malý předvoj provedl Libor, který potřeboval o víkendu mít volno od krasu a tak si udělal svůj vlastní úklid již ve čtvrtek. Počasí mu přálo a náhodný ochmelka, potácející se ze Sloupa do Petrovic, jej ukecával, ať se na to vykašle, že má jít s ním ožrat se. Stejně ten bordel tu za týden bude znovu a jestli potřebuje naplnit pytle, že mu dodá svůj vlastní bordel, aby to vypadalo, že na tom dělal. :-D  Naštěstí však odolal, což nebylo až tak těžké, protože ten ochmelka popíjel z plastu nějaké pseudovíno z ovoce Sklepní svícen nebo co. Tak vyvtala otázka, jaké asi skrývá doma alkoholové skvosty.

Foto: ZO 6 - 20 a operace Ukliďme Česko 2015 (autor: Michal Šenkýř).

---

   

Během obou víkendových akcích se upravovala chodba tak, aby se dalo projet jeskynním vozíkem až k mezideponii v Malém dómku. V sobotu jsme dosáhli vytyčeného cílu a Milan parkuje jeskynní vozík u mezideponie v Malém dómku. Celkově se vyvezlo deset vozíků materiálu, který jsme natěžili při úpravě chodby.

Teď zbývá odvozit natěžený materiál, který se nám mezitím nahromadil na mezideponii v Malém dómku. To si necháváme však na některou příští akci.

Foto: Jeskynní vozík v Malém dómku (autor: Milan Hnízdo).

---

Březen

   

Pátek: Dnes jen Milan u vchodu do jeskyně zkoušel upravit stěnu tak,  aby se dalo hladce projet jeskynním vozíkem. Nakonec se povedlo dojet až šest metrů před Malý dómek.

Po pracovní akci v jeskyni se chystalo dřevo na základně.

Sobota: Dopoledne se nás sešlo celkem dost. Pokračovali jsme v chystání dřeva a dělali různé úpravy na základně.

Po obědové pauze se šli Jirka Kunc a Milan podívat do jeskyně. Jirka chtěl vidět jeskynní vozík v akci.

Následně jsme se dál věnovali údržbářským pracem.

Pak se Jirka, Kuba a Milan vydali opět do jeskyně. Tentokrát se šli podívat na pracoviště ve Slunovratové chodbě, která se zacházejí za žebříkem. Je možnost, že bychom se přes ně mohli dostat do jižního pokračování jeskyně. Jirka tuto možnost zhodnotil pesimisticky.

---

   

Pátek: Na dnešní den se nejvíc těšil Milan, který již delší dobu snil o tom, že vyzkouší nový jeskynní vozík na vyvážení natěženého materiálu z Malého dómku. Dnes měl příjít den "D", protože vozík prošel procesem od navržení přes výrobou až po dovezení do Krasu. Vyskytl se však menší problém, který způsobují nerovnosti podlahy a tak pro plné používání vozíku bude třeba na začátku ještě upravit cestu.

Ze začátku akce se z mezideponie v Malém dómku vyvezly dvě kolečka natěženého materiálu. Pak šli Milan a Jirka upravovat chodbu, aby po ní projel  bez problému jeskynní vozík z Malého dómku až ven. Amík mezitím pokračoval v kopání na čelbě Ztracené chodby. 

Sobota: Jelikož se Jenda ještě nebyl podívat ve Vymodlené, tak využil klidnějšího programu u nich na základně a přišel se podívat. Tak jsme udělali exkurzi  celou jeskyní. Dole se nám opět hůře dýchalo, takže spodní patra opět beze změny.

Nakonec jsme vytěžili pět kanystrů ze Ztracené chodby a deponovali jsme v Malém dómku. O této události lze si lze přečíst i na webu ZO 6 - 08 Dagmar.

Foto: Jeskynní vozík (autor: Zbyšek Macháček ( více foto zde>>).

---

Únor

   

Pátek: Dnes Milan a Jirka vyvezli z jeskyně 3 kolečka materiálu z mezideponie.

Sobota: Dnes Libor a Milan se prvně vydali prozkoumat portál,  který Libor a Jirka Kunc našli při kontrole střechy na základně. Jedná se o puklinu, asi deset metrů dlouhou, která se sbíhá dolů. Po překonání vstupní úžiny se lze v jeskyni postavit. Zřejmě souvisí s Michálkou. Na konci jeskyně je zřejmé, že se zde zkoušel někdo prokopat dál, ale zastavily je zužující se stěny.

Po výzkumu jsme se vydali do Vymodlené a kopali jsme ve Ztracené chodbě. V ní se Libor zaměřil prvně na prohloubení dna a pak na následný postup. Na čelbě jsme postoupili asi o půl metru. Deponovali jsme v Malém dómku. A vyvezly se tři kolečka z mezideponie. Na čelbě se nepatrně zvedá strop. Takže je zase naděje, že pokud to půjde dál, najdeme zase nějakou volnou kapsu anebo dokonce něco většího.

Foto: Průnik do portálku u Michálky (autor: Milan Hnízdo).

---

   

V pátek jsme se sešli netradičně ve čtyřech. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Shunt a Amík se zaměřili na práci v Malém dómku.

Libor a Milan překonali okno, které týden předtím bránilo v průniku do volné prostory, která se nachází za závalem ve Slunovratném dómu jižním směrem.

Foto: Nově objevený dómek a okno, které bylo potřeba překonat (autor: Libor Budík).

Dostali se tak do dómku o délce 4m, šířce 1,5m a výšce 3m. Dno je tvořeno kamenným svahem.  Celkový postup na tomto pracovišti je 11 metrů.  Na nějaké závěry, možnosti a nemožnosti je asi brzo. Každopádně by to chtělo prozkoumat všechny možnosti jižním směrem. Provést zaměření a přenést do mapy a vyhodnotit nejlepší postup jižním směrem.

Amík a Shunt z malého dómku vyvezli materiál z mezideponie.

Po skončení akce jsme na základně ještě meditovali nad mapou jeskyně a diskutovali o možnostech dalších postupů.

---

   

Pátek: Milan a Libor se sešli na Michálce a při zatápění na základně se dohodli, že by mohli jít pokusit se rozdělat zátku, za kterou se nedostali posledně v pracovišti U Bezhlavého sněhuláka. Takže Libor se zasoukal dovnitř a pomocí krumpáče  začal bušit do zátky v horním trativodu. Po chvilce zjistil, že zátka drží jak přibitá a tak se ji pokusil podkopat. Což šlo docela snadno. Po pár minutách se objevil otvor, který vedl do volného, ale při prosvícení moc naděje nedával, že se za zátkou skrývají velké prostory.

Libor po pár neúspěšných pokusech a úpravy se přece jen dostal do prostoru za zátkou. Bohužel, potvrdilo se, co tušil již po prosvícení prostory. Dostal se do většího trativdu, který měl asi tři metry na délku, metr na šířku a dva metry na výšku. Jakékoliv pokračování vedlo do kamenného závalu, který tvoří dno Pavelko-Ryškova dómu. Takže to jsme měli vyřešený otazník, co se týče  trativodu nad Bezhlavým sněhulákem.

Foto: Zátka do horního trativodu (autor: ing. Jiří Kunc)

Při obcházení zátky se povedlo částečně vysypat dolů zátku, která ucpávala chodbu za Bezhlavým sněhulákem.  Tato chodba je vytvořená svislou puklinou. Má asi tři metry na délku. Tato chodba na svém začátku má asi metrovou šířku, to je zřejmě díku tomu, že byla vytvořená vodou tekoucí z horního trativodu, protože pak se chodba zavírá do úzké pukliny. Tato puklina je vysypaná drobným kamením.

Takže průzkum pracoviště U Bezhlavého sněhuláka je prozatím asi ukončen. Nějaká možnost by byla asi pokusit se vybrat kamení z konce chodby za Bezhlavým sněhulákem a doufat, že se puklina zase rozšíří.

Takže přišlo trochu zklamání, ale to nám nepřineslo odpověď na otázku, kde je původní zdroj, který vytvořil chodbu Slunovratu. Jelikož Libor byl rozcvičený na překonávání závalů a prolézaní, tak se rozhodl prozkoumat pravdivost historky, která se měla odehrát 5. dubna 2014, kdy Jirka Kunc prosvítil zával na levé straně (pokud stojíme čelem k žebříku) pod Pavelko-Ryškova dómem asi do vzdálenosti osmi metrů a uviděl asi patnácticentimetrový krápník.

Libor si upravil drobné kameny tak, aby se dalo prolézt pod liťákem, o který se ty velké kameny případně opřely. Po osmi metrech, místech, kde zával končil, měl před sebou úzký trativod, který vedl do chodby, která se rozšiřovala. V průlezu bránil bahnitý materiál, který se nepovedl odtěžit rukama. Každopádně přes trativod byla vidět chodba asi čtyři metry dlouhá a asi metr široká. Kvůli špatné pozici nešel vidět strop. Takže stačí si příště vzít nařadí a odstranit materiál v trativodu a zjistit možnosti a nemožnosti pokračování.

Libora zaujalo i další místo za závalem.  Více od stěny do středu. V tomto je čelní stěna a její úpaní se ztrácí dál jížním směrem do závalu malých kamenů. Což by mohlo znamenat, že se jedná o původní strop Slunovratové chodby, která původně vedla na jih. Pak tato cesta byla zasypána materiálem z Pavelko-Ryškova dómu.  Každopádně jsou to nové a zajímavé teorie a poznatky, které nám dávají další nadějné pracoviště.

Sobota: Milan a Libor vyvezli čtyři kolečka materiálu z jeskyně, který se uvolnil v Sondě pod Osmdesátkou.

Večer jsme se účastnili Rumbálu.

Mimo to Bradek (ZO 6 - 19 Plánivy) si na nás našel čas a zpracoval polygon jeskyně Matalova Vymodlené do mapy okolních jeskyní. Děkujeme moc za jeho spolupráci. Více zde>>

---

   

Pátek: Milan a Amík se dnes zaměřili na kopání ve Ztracené chodbě. Zahloubili její dno na čelbě tak, aby šla podkopat ta část sedimentální výplně, která je prosycená sintrem a tudíž je těžko těžitelná.

Sobota: Milan a Jirka pomocí brusky upravili  tří metrový žebřík tak, aby se dal protáhnout do Slunovratového dómu. Tento žebřík bude usnadňovat cestu k pracovišti, které jsme nazvali prozatímně "U bezhlavého sněhuláka". 

Toto pracoviště bylo vytipované před třemi týdny Jirkou a Milanem jako možný přítok do Slunovratného dómu. Protože taková prostora, jakou je dóm Slunovratu, jistě nevytvořila trativodná chodba, přes kterou jsme pronikli z Pavelkova dómu do Slunovratu.  Tudíž přechod z Pavelko-Ryškova dómu a Slunovratného dómu je stále jedna velká záhada.

Foto: Škvírou mezi kamonou zátkou a liťákem jde vidět do volného (autor: ing. Jiří Kunc).

Na tuto záhadu by mohlo toto pracoviště přinést odpovědi. Za velkým žebříkem Jirka již nějaký měsíc pomrkává po chodbě, která vede do závalu kamení a která by šla rozebrat a přes škvíry mezi kameny lze vytušit za závalem volnou prostoru.  Tak jsme se dnes do toho pustili. Libor na čelbě rukama rozebíral kameny a posílal je ven. Nejvíc ho zaujal trativod, který je na pravé straně u stropu pracoviště. V této chodbě je zátka tvořena dvěma velkými kameny. Jelikož jsme neměli vhodné nářadí, nepovedlo se nám tyto dva kameny dostat ven. Každopádně mezi těmito kameny a liťákem se povedla udělat neprůlezná štěrbina. Touto štěrbinou lze vidět do volného pokračování. Rozsah a velikost pokračování nelze odhadnout. Možná je to jen malá kapsa. Každopádně pocity dobré. Příště vezmeme nářadí a pokusíme odhalit tajemství, které se skrývá za touto kamennou zátkou.

Ve třináct hodin jsme měli výroční schůzi, kde se sešlo deset našich členů. Po schůzi jsme si udělali večerní exkurzi do Skleněných dómů. Odehrála se ve stylu V2 do Katedrály pomocí SRT a horizontem k V1 ven. K naší tříčlenné exkurzní skupině (Jirka M, JIrka K. a Libor B.) se přidali někteří členové ze ZO 6 - 01 Býčí skála a  6-26 SHKB. Takže nás šlo nakonec sedm.

---

   

Dnes jsme opět využili pěkného počasí a podnikli jsme povrchovku. Ve směru Punkevní jeskyně ke Kateřinské. Tuto povrchovku jsme spojili s kontrolním zastavením u Ventaroly. Zde jsme udělali fotodokumentaci.

---

Leden

Pátek: Dnes Amík, JIrka a Milan vyklízeli mezideponii v Malém dómku. Celkově vyvezli pět koleček. Pak se zaměřili na kopání čelby ve Ztracené chodbě.

Sobota: Dnes jsme opět využili sobotního rána k povrchovce. Tentokrát za účelem kontroly zámku od Ventaroly č.j. K2301211-J-06940 (v Chobotu). První skupina Milan a Jirka vyrazili z parkoviště od Macochy. Druhá skupina Shunt, Libor a Andrea od Kateřinské jeskyně. A všichni jsme se setkali na Macošské náhorní plošině u pomníku, který je věnovaný Františkovi Křenkovi.

Další naše zastavení bylo u bývalého pracoviště naší skupiny, u Korálového závrtu. Tento závrt otevřený v roce 1940 a pojmenovaný podle výzdoby, která připomíná korálové trsy, byl bohužel nějaký čas volně přístupný a tak podstatná část výzdoby je poničena.

Dále cestou po Chobotu nám Shunt ukázal místo, kde se nachází jeskyně Koňská jáma (taky bývalé pracoviště naší skupiny) a řekl nám pár zajímavostí o paleontologických nálezech v této jeskyni. Kousek před Absolonovou pyramidou nás zaujala rostlina, která se popínavě omotávala kolem listnatého stromu. Tmavě zelená barva v listnatém lese, který spí zimním spánkem, neunikne asi žádnému kolemjdoucímu. Později jsem si potvrdil domněnku, že se jedná o břečťan popínavý, který je stále zelený bez ohledu na roční období. Jen tak pro zajimavost. Traduje se, že podle čarodějnického herbáře nošení věnce, který byl upletený z břečťanu, má magickou moc vyléčit kocovinu. :)

Foto: Výzdoba ve Ventarole (autor: ing. Jiří Kunc).

Další místo našeho zastavení tzv. Absolonova pyramida. Kdo by čekal nějakou velkou hromadu kamenů naskládaných na sebe, bude zklamaný. Jedná se o několik málo kamenů naskládaných k sobě. Podle všeho si touto pyramidou měl Absolon vyznačit místo, kde končí Kateřinská jeskyně. Jak moc se tato legenda zakládá na pravdě se mi nepovedlo doposud zjistit.

Další zastavení je u Archeologické sondy jeskyně č. 444 před kterou se propadla zem a vytvořila díru v zemi a kousek od této jeskyně se nachází Ventarola, jenž je cílem našeho putování. Úzký otvor ve skále, ze kterého v zimě vycházela pára, byl známý již v minulosti, ale až 30. března 1991 se touto škvírou prosoukal za asistence Shunta, Milan Prokop a prosoukal se tak vstupní propástkou do puklinové chodby s několika stupni, která vyústila do dómu o šířce 11m a 18-22 m. Tento doposud neznámý jeskynní prostor má bohatou krápníkovou výzdobu, která je typická pro horní patra Kateřinské jeskyně (bambusový lesík, sintrové náteky a hrázky). Není se čemu divit, protože se nachází nad Hlavním dómem Kateřinské jeskyně. ( vice o Ventarole zde>> )

Zkontrolovali jsme zámek a Jirka se jediný obětoval, že Ventarolu zkontroluje uvnitř. Po půl hodině  se dere na povrchu plný dojmů z pro něj doposud neznámé jeskyně. Takže ti, co byli líní si vzít s sebou overal, mohou jen litovat.

Úkol dnešní povrchovky je splněn. Takže hurá nazpět. Shunt jede domů. Milan a Jirka na Michálku a Libor a Andrea jdou ještě do Kateřinské jeskyně podívat se, jak vypadá bambusový lesík, když jim unikla možnost jej vidět ve Ventarole.

Foto: Shunt a Jirka a vchod (spíše vlez) do Ventaroly (autor: Andrea Pěnká).

Po návštěvě Kateřinské jedou na oběd k Němcům, kde si přisedávají ke stolu, u něhož už sedí Jirka a Vašek. Vaška pak vyzvedává Kuba a Věrka s tím, že jdou do Vintok a tak se naskytla možnost nahlédnout do Vintok. Jelikož Andrea tam ještě nebyla, tak jsme si slezli po žebříku dolů a pak jsme si prolezli traverz.

Zatímco tito dva rekreanti si užívali betonové chodníčky v Kateřině a adrenalinové atrakce ve Vintokách, Milan a Jirka si udělali pracovku ve Vymodlené. Ty se snažili najít nějakou další nadějnou lokalitu v dómu Slunovratu, Pavelkově a Ryškově dómu. Někde kde by se dalo pracovat, než se zbavíme CO2. Nejnadějnější se našla v dómu Slunovratu na jižní stěně za žebříkem. Je tam puklina ve tvaru bezhlavého sněhuláka (pro lidí bez fantazie: ve tvaru osmičky) Horní otvor je zasypaný kamením a spodní otvor je neprůlezný. Tímto otvorem je vidět velká prostora. Boční stěny nejsou vidět. Je to asi deset metrů pod Pavelkovým dómem. Takže další otazník je na světě. :)

Pak dorazil Libor a Andrea a tak s Milanem jdou ještě na jednu směnu do Vymodlené. Upravovali profil v sondě pod Osmdesátkou. Při plnění čtvrtého kolečka se Libor se dostal na úroveň prvního otvoru, který je v levé straně sondy u prozatímního dna sondy. Do tohoto otvoru se dá strčit ruka asi po loket. Zřejmě se jedná o strop nějaké trativodní chodby. A tak Libor zkusil trochu dna a zjistil, že tato chodba se rozšiřuje. Celkově se vyvezlo pět koleček.

----

Více fotek z povrchovky: www.facebook.com/...

---

V sobotu jsme opět opustili temnoty v jeskyni Matalova Vymodlená a vydali jsme se opět na povrchovku. A opět do Pustého žlebu.

U lanovky dole u Punkevek čekal Jirka až dorazí skupina jedoucí ze základny (Andrea, Milan, Libor, Matouš a Honza) a pak se vydali naproti Amíkovi, který  přesedl z autobusu v Nových Dvorech na pěškobus a šel po zelené značce směr Punkevky. Potkali jsme se kousek za zříceninou hradu Blansek.

Foto: Pustý žleb (autor: Matouš Ryček / ZO ČSS 6-08 Dagmar).

Vedoucí byl Jirka a Amík, kteří nám ukazovali různé jeskyně a zajímavé místa a seznamovali s historií výzkumu v Pustém žlebu. Takže o srandu a nové poznatky rozhodně nebyla nouze.

Sice bylo mrazivo a sníh, ale svítilo slunce a tak nám počasí vyšlo. Jistě by byla škoda strávit takový krásný den v jeskyni. :)