Michalka

 

Jeskyně Michálka se nachází v Hrádském žlebu ve svahu pod starou cestou, která dřív vedla ze Sloupa do Lipovce.

Dříve se jmenovala Ovčí jeskyně, ale v třicátých letech 19. století zde měl skrýš obávaný lupič Michal Meluzín z Lipovce a na základě toho se jeskyni začalo říkat Michálka a nebo Michalova jeskyně.

Dno jeskyně bylo rozkopáno. Jsou to stopy kosťařů, kteří před léty vykořisťovali kosti diluviálních zvířat pro továrnu na spodium v Boskovicích.

V polovině třicátých let 20. století, kdy v Německu získal moc Adolf Hitler, převzala jeskyni Československá armáda, která nechala Michálku masívně vybetonovat a hermeticky utěsnit, poněvadž zde měl vzniknout zodolněný sklad munice. Stavební práce v jeskyni uskutečnila v roce 1937 firma Konstruktiva. Po jejich provedení bylo však od původního záměru upuštěno, vznikl zde sklad bojových plynů, byl zde umístěn yperit. Tento chemický sklad byl známý jako „Sklad 2", objekt „O“, či objekt „Ostrov“. Na ploše cca 300 m2 zde byla umístěna přípravna a samotné prostory pro nádrže na yperit zabíraly asi jen polovinu plochy.

Za německé okupace jeskyni převzala německá okupační správa. V roce 1943 bylo rozhodnuto, že se zde budou vyrábět součástky do leteckých motorů. V květnu 1944 byly dokončeny stavební úpravy a začala zde výroba, která trvala až do konce 2. světové války.

Život do Michálky se navrátil roku 1960, kdy se v mlékárně v Otinovsi začalo uvažovat o zavedení výroby plísňového sýru NIVA. Jako zrací sklep byla vytipována právě jeskyně Michálka, která byla nevyužita. Od roku 1963 započala výroba sýrů. 


Dokument se po desáté minutě věnuje výrobě sýru NIVA.
 

V roce 2002 kdy ještě Michálka sloužila jako sklep pro dozrávaní sýru Niva, legendární speleog Jiří Moučka (1942-2002) organizuje práce na znovuotevření jeskynních prostor za zdí sýrárny, aby byl zjištěn rozsah a stav jeskyně. Na webu Moravského Speleologického Klubu lze přečíst zprávu o znovu otevření prostorů za zdí Michálky. Zde jen uvádím ve zkratce. 

Obr: Mapa MSK Holštejn, která zachycuje torzo jeskyně, které se zachovalo z Michálky. (zdroj zde>>).

Do nejzadnější stěny sklepa byl vybourán otvor ...a podařilo se tak odhalit nepříliš rozměrnou prostoru, která po pár metrech končila puklinovou chodbou. V levé stěně této prostory byla patrná betonová zátka, která zamezovala průniku do pokračování. Několik pokusů o zdolání betonu bylo odraženo a tak bylo rozhodnuto o sondáži na dně, poblíž koncové zdi. Postupně se tak podařilo proniknout pod stopní kulisou do horizontu zaplněného sutí, kterou sem umístili budovatelé, tehdy vojenského objektu. Byly tak zpřístupněny prostory, které byly po několik desetiletí ponechány svému osudu.  Byly zde nalezeny také kopané sondy, které popisují a lokalizují klasické postavy zdejších archeologických výzkumů, na stěnách byly identifikovány podpisy vojáků a účastníků původní "přestavby". Je možné říct, že zachovaná část jeskyně má i přes množství "škrábanců" svou zvláštní atmosféru a krásu...


Foto: Nápisy v Michálce z 30. let minulého století (autor: Libor Budík)

V roce 2003 Michálka podle norem Evropské únie nevyhovuje pro dozrávání sýrů a tak je výroba přesunuta do nového zracího sklepu v Otinovsi a Michálka byla opuštěna.

Později Michálku získává ZO ČSS 6-20 Moravský kras a Michálka slouží jako základna.

Bohužel z původní jeskyně se zachovalo jen málo i z toho mála lze usoudit, že se muselo jednat o nádhernou jeskyni.

O kráse této jeskyně píše i Karel Absolon ve své knize Moravský Kras I. Zde příkládám jeho zkrácený popis jeskyně.

Krásně klenutý 8 m široký, 2,2 m vysoký vchod vedl k hlavní chodbě, jež se táhla v délce 78,4 m dovnitř sklaního masívu. Výška kolísala celkově mezi 2-3 m a jen tam, kde se zvedají komíny, byla značnější. Rozlehlá předsíň o ploše cca 80 m2, ještě celá denním světlem ozářená, dělí se na dvě opět splývající ramena, pilířem oddělená a již zcela ve tmu ponořená. Na místě, kde nižší rameno ústí znova do hlavní chodby, jest utvořena klenutá kobka, se stěnami kouřem naprosto začazenými. Ve vzdálenosti 33 m zvyšuje se chodba v komín, jenž ve výši cca 8 m přechází v neschůdnou puklinu. O dvacet metrů dále rozšiřuje se chodba místy až na 9 m. Je to spíše nízká síň o délce 17 m, která však třemi pilíři u 5, 6, 7 je rozdělena na více oddílů. Na západ i na východ odbíhají slepé odbočky, na západní straně dvě až 10 m dlouhé, na konci zcela ucpané balvanitým náplavem. S pilíře splývá krásná krápníková skupina v obligátní formě vodopádu, ze země vyrůstá tlustý, nízký, pařezu podobný stalagmit. Kdysi musela být krápníková výzdoba v Ovčí jeskyni velkolepá. Dno jeskyně bylo rozkopáno. Nejzajímvější místo bylo na konci jeskyně. Šikmá plocha zde se zvedající i stěny okolní byly pokryty typickými škrapy. V nejodlehleším výklenku přebíhá jeskyně v neschůdnou štěrbinu, která při k. 468 je docela v téže výši jako vchod. Ovčí jeskyně měří i se všemi odbočkami cca 143 m.

Vzhledem k morfologii a sedimentární výplni i poloze jeskyně vzhledem ke dnu údolí a ostatním jeskyním se dá spolehlivě říct, že jde o ponor. Podle některých Michálka navazuje na jeskyni Jedelská ventarola a Rudoleckého propast, ale to možná v budoucnosti ukáže další bádáni v této oblasti do kterého se však momentálně nikdo nehrne, ale nemůžeme objevit vše dnes. To by jsme odsoudili další generace jeskyňářů, která přijde po nás jezdit bádat do ciziny...  

Zdroje a odkazy k článku:
.................................................................
Michálka a wikipedia
cs.wikipedia.org/wiki/Michálka
.................................................................
 Niva z Mlékárny Otinoves zraje v utajené jeskyni Michalka
http://www.agris.cz/clanek/107335
.................................................................
Michálka a armáda
armada.vojenstvi.cz/povalecna/ctenari/6.htm
.................................................................
Znovu otevření prostorů za zdí sklepa(M.S.K. Holštejn)
mskholstejn.eu/aktuality/rok_2011/
................................................................
Jíří Moučka (M.S.K. Holštejn)
mskholstejn.eu/index.php?page=osobnosti-mouka
.................................................................

Michalka

Karel Absolon: Moravský kras I  (str. 159) 

Lesnaté svahy povodňového dílu skrývají na východní stráni v hustém jehličí v zákrutu B jednak Rudoleckého propast, jednak kdysi zajímavou Ovčí jeskyni (33), kterou na paměť potomstvu popisuji tak, jak kdysi vypadala - nežli byla přeměněna v tunel. Krásně klenutý 8 m široký, 2,2 m vysoký vchod vedl k hlavní chodbě, jež se táhla v délce 78,4 m dovnitř sklaního masívu. Výška kolísala celkově mezi 2-3 m a jen tam, kde se zvedají komíny, byla značnější. Rozlehlá předsíň o ploše cca 80 m2, ještě celá denním světlem ozářená, dělí se na dvě opět splývající ramena, pilířem oddělená a již zcela ve tmu ponořená. Na místě, kde nižší rameno ústí znova do hlavní chodby, jest utvořena klenutá kobka, se stěnami kouřem naprosto začazenými. K tomu místu pojí se, jak Trampler vypátral, vzpomínka na kousek loupežnické romantiky z třicátých let minulého století, kdy byla zde skrýš obávaného lupiče Michala Melusina z blízké vesnice Lipovce. Z těch dob pochází pojmenování jeskyně. Ve vzdálenosti 33 m zvyšuje se chodba v komín (k), jenž ve výši cca 8 m přechází v neschůdnou puklinu. O dvacet metrů dále rozšiřuje se chodba místy až na 9 m. Je to spíše nízká síň o délce 17 m, která však třemi pilíři u 5, 6, 7 je rozdělena na více oddílů. Na západ i na východ odbíhají slepé odbočky, na západní straně dvě až 10 m dlouhé, na konci zcela ucpané balvanitým náplavem. S pilíře splývá krásná krápníková skupina v obligátní formě vodopádu, ze země vyrůstá tlustý, nízký, pařezu podobný stalagmit. Kdysi musela být krápníková výzdoba v Ovčí jeskyni velkolepá. Dno jeskyně bylo rozkopáno. Jsou to stopy kosťařů, kteří před léty vykořisťovali kosti diluviálních zvířat pro továrnu na spodium v Boskovicích. Nejzajímvější místo bylo na konci jeskyně. Šikmá plocha zde se zvedající i stěny okolní byly pokryty typickými škrapy.

V nejodlehleším výklenku přebíhá jeskyně v neschůdnou štěrbinu, která při k. 468 je docela v téže výši jako vchod. Ovčí jeskyně měří i se všemi odbočkami cca 143 m.

Pokud se týče hydrografické stránky, nemá Ovčí jeskyně nic společného s Bílou vodou. Není to jeskyně odtoková, nýbrž přítoková. Tvořily ji vody meteorické, stékající se strání do údolí. Jeskyně táhne se též blízko pod povrchem země; ve vrzdálenosti 15,8 m od vchodu běží nad ní, zrovna nad Michalovou jeskyní, lipovecko-ostrovská silnice, oddělená skalní vrstvou jen 9 m mocnou, takže dole je zřetelně slyšet dunění povozu ujíždějícího silnicí.

Michalova jeskyně byla patrně znamenitou stanicí diluviálního člověka. V náplavu dali hloubit jámy Wankel (1861 - 1864), Kříž (1883), Knies (1897) i Trampler (1899), ježto však jejich výkopy byly nepatrné a nedály se systematicky, nemáme bezpečný obraz o uložení vrstev v celé jeskyni, tím méně o jejich obsahu.

Obr: Původní mapa jeskyně Michálky z roku 1903 zakreslené podle Karla Absolona (  zdroj zde>> ).

Michalovou jeskyní počíná dlouhá řada jeskynních dutin skrývajících se ve stráních žlebu. Je třeba, abychom je přesně rozlišovali a registrovali, což je možno jen očíslováním. S těmi čísly by měly být zaneseny i na mapách. Ostrovským žlebem začínaje je Michalova jeskyně č. 13, č. 14 je Spodní Císařská, č. 15 Horní Císařská, č. 16 je Estavela, č. 17 je propast Ostrovská, č. 18, 19 propadání v Ostrově, č. 20 Balcarova skála.


Michalka

Karel Absolon: Průvodce Moravským krasem (str. 41) 

V ostrém zákrutu, kterým povodni díl několik kroků za závrty přechází ze severojižního směru na východozápadní, skrývá se na východním, levém boku údolním v lese vchod do Michalovy jeskyně. Třeba přejíti mez mezi polemi a vejíti na kraj lesa, hned vchod uvidíme. Je krásně klenutý, 8 m široký, 2,2 m vysoký a vede do chodby 78 m dlouhé. Máme-li svíčku sebou, můžeme se bez obavy zbloudění do vnitř vypraviti, řídíce se připojeným plánkem. (Srovn. „Kras" obr. 139 - 141). Ve vzdálenosti 28 m od kraje vidíme v levo nízké, nápadně začazené kobky . K tomu místu pojí se kus romantiky z let 30tých minulého století, kdy zde byla skrýš obávaného lupiče Michala Meluzína, po němž jeskyně nazvána. Někdy slyšíme zde nad hlavami vzdálený rachot; přímo nad jeskyní táhne se silnice, oddělena jsouc jen 9 m mocnou skalní vrstvou a tu jest slyšeti dunění povozu ujíždějícího silnicí. V zadnější části jeskyně odbíhají slepé odbočky a kupí se pilíře; to působí, že ač v podstatě běží tu jediná chodba, přece chvíli trvá, nežli se orientujeme. Zde tyčí se stalagmity a splývají vodopádovité povlaky. Kdysi musela býti krápníková výzdoba velmi pěknou, ještě Wankel zmiňuje se o ní s pochvalou; bohužel v létech 80tých padla v oběť starých sloupských průvodčí jeskynních, kteří ji, jako nesčetně jiných žlebových jeskyň, vylámali. Na konci přechází jeskyně v komín a tam jsou šikmé stěny pokryty ostrohrannými rýhami, korýtky, zubatými výčnělky , vzniklými erosí stékající vody; takové ornamentice vápenců říkáme škrapy a jest to též zjev pro krasové kraje vlastní. V celém rozvětvení měří Michalova díra asi 143 m. V rozlehlé předsíni byly zjištěny sledy po člověku pravěkém a nalezeny pazourkové i kostěné nástroje téhož rázu jako v Kůlně. V jeskyni Michalově nalezl jsem též velmi nápadného, bezbarvého, čistě subteranniho měkkýše z rodu Akme, který byl proslaveným znalcem měkkýšů Dr. Baborem nedávno jako nova species, nový druh popsán.

 

Jeskyně Michalka za druhé světové války

Bc. Lucie Segeďová

Název této jeskyně pochází z období třicátých let předminulého století. Svoji skrýš zde měl obávaný lupič Michal Melusin z Lipovce. Podle něho se tedy jeskyně nazývá Michalova neboli Michalka. Vchod se nachází ve stráni a je jen několik metrů vzdálený od silnice ve směru Sloup - Holštejn - Lipovec. Původně měla Michalka krásně klenutý, 8 m široký a 2, 2 m vysoký vchod, který vedl k hlavní chodbě, táhnoucí se v délce 78, 4 m dovnitř skalnatého masivu. Původní vchod viz obr. č.1. Výška jeskyně se pohybovala mezi 2 - 3 m, jen v okolí komínů se zvedala. Byla to úzká dutina, částečně vyplněná nánosy, s několika slepými odbočkami. V zadní části se chodba rozšiřovala až na 9 m. Z hydrografického hlediska se jedná o jeskyni přítokovou. Tvořily ji vody meteorické, stékající ze strání do údolí. Po stránce archeologické byla patrně stanicí diluviálního člověka. (ABSOLON, K.: Moravský kras I., s. 159 - 160)

Tuto malebnou podzemní sluj zabrala ke konci čtyřicátých let 20. století československá armáda a proměnila ji v uměle vystavěný tunel sloužící jako vojenské skladiště s krycím názvem “Ostrov“ neboli “O“. Podle holštejnské obecní kroniky již koncem srpna roku 1936 přijelo do obce Ostrov u Macochy cca sto vojáků. Ti začali okamžitě pracovat na výstavbě silnice vedoucí k Michalce a rozšiřování jejích vnitřních prostor. Pro potřeby budovaného skladiště si vojenská správa pronajala od holštějnských občanů pozemky ležící v blízkosti Michalky. U jeskyně nechala vybudovat také menší domek, který byl úředně přičleněn k obci Holštejn. (SokA Blansko. Inv. č. 1, MNV Holštejn, Kronika obce, s. 96 - 97, 115) Okolí staveniště bylo oploceno pletivem s ostnatým drátem a samotný vstup do jeskyně byl uzavřen dřevěnými vraty. U východu z Michalky bylo vybudováno zděné skladiště na uhlí a vápno. Po dokončení výkopových prací, úpravě silnice a odstřelů skalního materiálů vojenským oddílem byla jeskyně předána firmě Konstruktiva - Praha, která zde měla provést stavební a zabezpečovací práce. (Vojenský historický archiv Praha. Vojenský pracovní oddíl Křtiny. čj. Taj. 1957 z 3. 5. 1937. Plány a kalkulace prací v Michalové) Byly zabetonovány komíny ústící do zadních suchých chodeb i vchody do jednotlivých odboček. Strop jeskyně byl zpevněn železobetonovou klenbou a stěny vyzděny. Pro objekt “Ostrov“ byla zřízena i primární přípojka vysokého napětí v délce 1 350 m a transformační stanice pro výkon 15/30 kVA. Firma Konstruktiva zřídila v Michalce také vodovod. (Vojenský historický archiv, Ministerstvo národní obrany, Hlavní štáb, 1. odd. organizace, čj. 9886 Taj. - II. / 5. odděl., 1937). Protokol porady Michalova jeskyně - rozeslání z 16. března 1937) Vojenské skladiště zde fungovalo až do okupace, kdy bylo nacisty vydrancováno. Provedené úpravy jsou znázorněny viz obr. č. 2 a 3.

Proměny jeskyně Michalky od let 1944 - 1945

Na příkaz vedení závodu FOB byly v jeskyni provedeny další úpravy, jimiž měly být její vnitřní prostory přizpůsobeny válečné výrobě. V prostorách bývalého skladiště byly rozmístěny obráběcí stroje a zařízení, které se upevňovalo k podlaze. Z dusaného betonu byla postavena příjezdová rampa v přední části jeskyně. Mimo vlastní Michalku vybudovali nacisté pro budoucí dělníky také záchody a umývárny se šatnami. (Moravský zemský archiv, H 1007, kart. 12, inv. č. 17, f. 666 - 672. Faktura č. 307/44) Předpokládá se, že komín nacházející se u vchodu do jeskyně mohl být propojen i s rozvodným kanálem, který se mohl táhnout pod podlahou celým prostorem Michalky. Kanál by sloužil pro rozvod teplého vzduchu uvnitř tunelu a zajišťoval by tak vhodné klima potřebné pro provoz továrny. Jeho existenci nasvědčuje také skutečnost, že podobné rozvodné kanály se budovaly ve všech ostatních jeskynních továrnách Krasu. Dokumentů týkajících se stavební přeměny Michalky na podzemní továrnu je velmi málo. Pravděpodobné je, že úpravy, které nacisté provedly, nebyly tak razantní jako v ostatních jeskynních pracovištích, neboť byl tento objekt již částečně „předpřipraven“ z období, kdy sloužil jako skladiště československé armády. Podle sdělení pana Zukala, bývalého holštejnského kronikáře, se na úpravě jeskyně podíleli i místní zedníci, kteří pracovali nejen na oplocení celého prostoru kolem ní, ale i na výstavbě již zmíněného komínu. Po válce byly sloupky z oplocení vykopány a spolu s ostatním materiálem přeneseny na hřiště do Ostrova u Macochy. Již výše zmíněný dům, postavený u Michalky před okupací, byl používán jako strážný domek. (Podle sdělení Josefa Zukala, srpen 2009).

Výroba byla zaměřena na produkci elementů pro nastřikovací pumpy. (Moravský zemský archiv, H 1007, kart. 7, inv. j. 12. Protokoly o převzetí, protokoly o šetření a seznamy převzatého inventáře) Menší výrobní provoz se nacházel i v jeskyni Stará Rasovna, kde měla být mimo jiné nainstalována speciální vrtačka na vrtání děr o průměru v desetinách milimetru pro vstřikovače. (USTOHAL, V.: Z válečné historie ZETORU, Šlapanický zpravodaj, s. 8 – 9) Michalka byla nejmenší detašovanou dílnou, kde pracovalo pouze cca 40 dělníků v dvousměnném dvanáctihodinovém provozu. Dělnické osazenstvo tvořili převážně mladíci - z nichž někteří byli bývalí studenti vysokých škol, zvláště nedostudovaní medici. Většina dělníků pocházela z okolí Brna. Vedoucím tohoto závodu byl Němec Strauber. (Podle sdělení Josefa Zukala, srpen 2009)

„Byli to velice slušní chlapci. Jeden byl ze Židlochovic, jmenoval se Háňka. Půl roku mu chybělo do skončení lékařského studia.

(...)

Myslím, že pracovali na dvě směny, protože jeden týden k nám na večeři chodili, ten Háňka a ten jeho kamarád. Druhý týden nechodili. Večeřeli u nás brambory s podmáslím, co může být lepšího?“ vzpomíná na pracovníky pan Zukal, který bydlel v bývalém mlýně naproti dělnického lágru.

 Konec válečné výroby v jeskyní Michalka

S blížící se frontou v dubnu 1945 pomalu končila i existence a výroba v jednotlivých jeskyních. Dělníci se již od poloviny dubna rozjížděli do svých domovů a poté se do továren už nevraceli. „Na konci války jsem Háňkovi půjčil kolo a on na něm odjel až do Židlochovic.“ vzpomíná pan Zukal z Holštejna.

Tzv. komplex operací „ARLZ“, Auflockerung, Räumung, Lähmung, Zerstörung (útlum, vyklizení, ochromení, zničení), byl plán pro případy, že by se německé závody, sklady, ubytovny a dalších vojenské objekty ocitly v přímém nepřátelském ohrožení. Stavby sloužící bojovým akcím měly být při ústupu rovnou likvidovány. (BRANDES, Detlef: Češi pod německým protektorátem. Praha 2000, s. 374 - 375) Jeskyně Moravského krasu, kde probíhala válečná výroba, byly při ústupu nacistů z velké části vyklizeny a zničeny.

Německé osazenstvo Michalky odmontovalo a odvezlo strojní zařízení a vnitřní inventář jeskynního pracoviště. Poté byl celý objekt továrny uzamčen bývalým vedoucím provozovny Němcem Straubem, který s klíči odjel pryč. Dne 24. dubna roku 1945 přišly do Holštejna zbytky ustupující německé armády, která se v jeskyni Michalka ubytovala a při odchodu dne 8. května zničila část zanechaného strojního zařízení bývalé továrny. Další den se v Michalce ubytovala Rudá armáda, rumunské a ruské oddíly. Když spojenecké jednotky definitivně opustily závod, bylo MNV Boskovice nařízeno obci Lipovec, aby nechala jeskyni střežit. Civilní stráž hlídala objekt až do roku 1946. Poté zůstala Michalka volně přístupna (Moravský zemský archiv, H 1007, kart. 7, inv. j. 12. Protokoly, korespondence a prohlášení o převzetí a předání. Protokol z 25. 1. 1946) a JZD ji využívalo pro uskladnění řepy. V 60. letech 20. století byla jeskyně přeměněna na zrárnu sýru niva. Po ukončení tohoto provozu v roce 2004 se prostory Michalky staly základnou speleologické skupiny ZO ČSS 6-20 Moravský kras.

-------------------------------------------------------------------------------------------


Obr. č. 1: Původní vchod jeskyně Michalka (Zdroj: Absolon, Karel: Moravský kras I. Praha 1970, s. 159).


Obr. č. 2: Nákres jeskyně Michalka - přestavba na armádní sklad (Zdroj: Přibil, Martin. Jeskyně Michalka [online] 2004 [cit. dne 2. 7. 2010]. Dostupné z: http://armada.vojenstvi.cz/povalecna/ctenari/6-jeskyne-michalka.jpg).


Obr. č. 3: Nalevo současný vstup do jeskyně, napravo pohled do vnitřních prostor jeskyně (Zdroj: levá fotografie: Autor Bc.Lucie Segeďová, březen 2010.; pravá fotografie: Autor David Varner).


Obr č. 4: Nalevo pozůstatky betonových základů lágru u Holštejna, napravo studna ''s nepitnou vodou'' (Zdroj: Bc. Lucie Segeďová, březen 2010).

 .................................................................

 Zdroj: LUCIE SEGEĎOVÁ: Jeskyně Moravského krasu za druhé světové války: Historie firmy Flugmotorenwerke Ostmark G. m. b. H. Wien, Zweigwerk Brünn a její detašovaná pracoviště, str. 32-34, 49. Celá bakalářská práce v pdf ke stažení zde>>. 
.................................................................

Zveřejněno s laskavým svolením autorky.

Michalka (též Ovčí)

Hynek Skořepa, Pavel Holásek (editoři) a kolektiv : Metodická příručka k výukovému programu Kras a pseudokras (str. 15) 

 

Mohutná svahová jeskyně ve stráni Hradského žlebu (horní část Suchého žlebu). Vchod do ní se nachází nedaleko Wanklova závrtu (za silnicí) a je obklopen budovami. Před druhou světovou válkou byla jeskyně vybetonována a sloužila jako sklad bojových chemických látek. Za války v ní byla umístěna podzemní továrna. Od 60. let 20. stol. do roku 2004 v ní dozrávaly plísňové síry Niva, vyráběné v nedaleké Otinovsi.

Jeskyně Michalka byla osídlena magdalénienským člověkem (nálezy kamenných nástrojů). Své jméno prý získala podle místního lupiče a zloděje dobytka, který se v ní skrýval.

 

 .................................................................

Zdroj: http://krasy.gymuo.cz/soubor=33/

 


  

 Raubíři

 660 let Lipovce 1349 - 2009, vydalo o.s. Vápeníček (str. 38 - 39)

Starý vápeník Doubek za svých mladých let býval "velká šelma" a prováděl prý všelijaká alotria za svého života. Byl to chlapík jako hora, sílu měl jako biblický obr Goliáš, a nebal se ani čerta. Jezdíval dlouhá léta z pravidla v noci, aby byl ráno na trhu s vápnem v Boskovicích, ve Vyškově, či ještě dále v jiných vesnicích, a zase v noci se vracel domů s vozem a s tržbou.

Cesta vedla černými hustými lesy, tu a tam se stalo, že vápeníkům zastoupili cestu "raubíři",  jak se říká v horských dědinách zlodějům či "loupežníkům, a žádali peníze. A běda, když byl vápeník sám! Nejen, že ho orabovali o celou tržbu, ale ho i ještě zbili nebo dokonce přivázali na vůz a koně pak po paměti dojeli až k vratům stavení. To prý bývalo ještě za dob, kdy tito raubíři pod vedením vůdce Michala, činili výpravy i do statků, za tmavých nocí ukradli i koně a hovězí dobytek ve stáji, který již nikdo nikdy neviděl (případ rolníka Jana Musila z č. 43, kterému lupiči ukradli pár koní ze stáje). Raubíři pak krávy poráželi a vařili v kotlích v Michalově sluji (jeskyni Michálce). Proto vápeníci jezdili nejraději dva nebo tři povozy za sebou, aby si na ně loupežníci netroufli.

Jen Doubek jezdíval stále sám a v každé situaci si dovedl pomoci tak důkladně, že se mu prý raubíři raději vyhnuli na sto kroků. Nepotřeboval prý nikdy žádných zbraní k obraně, stačila mu obyčejná vozová klanice, kterou měl "zrychtovanou" na vytahování a kterou měl na voze vždy při ruce. A tak se stalo, že jednou v noci v račických lesích, když se vracel domů s pěnězi z Hané, zastoupili mu tři vousáči cestu, zastavili koně a jestli prý nemá sirky! "Jako serke chcete?", povídá Doubek a mžikem sáhl po klanici, ťal jednoho, ťal druhého a třetí již ani nečekal a zmizel v houští úžlabiny rakovecké. Pak vápeník sedl na vůz a pro všechny případy švihl do koní a spěchal rychle k domovu.