Stephen Bishop a Mamutí jeskyně

Hnědý hrbit klobouk, zelený plášť a pruhované kalhoty byly typická jeskyňářská výstroj Stephena Bishopa (1821–1857), otroka který sloužil svému pánu jako turistický průvodce v Mamutí jeskyni.  Bishop si k této jeskyni vybudoval pevné pouto. Mamutí jeskyně pro něj byla více, než jen lopota a každodenní úděl. Díky své touze posouvat lidské poznání o této jeskyni dál, Bishop se za svůj krátký život  stal důležitou kapitolou v příběhu o Mamutí jeskyni.

Stephen Bishop byl otrok, který patřil Franklinovi Gorinovi, který v roce 1938 koupil Mamutí jeskyni po smrti předchozího majitele Charlese Wilkinse. Rozhodl se jeskyni provozovat jako turistickou atrakci. Gorinovi stejně, jako mnoha dalším v třicátých letech devatenáctého století, nešlo o ochranu přírodního unikátu. Gorinovi šlo jen o vydělávání peněz. Proto se rozhodl vyškolit tehdy sedmnáctiletého Stephena Bishopa jako jeskynního průvodce, protože mu bylo jasné, že mu nemusí za jeho práci platit.

Obr: Stephen Bishop (zdroj: Mammoth Cave National Park Kentucky).

Bishop sotva něco věděl o jeskyních a tak poslouchal svého pána. Každý den se účastnil prohlídek jeskyně s jeskynním průvodcem Millerem. Bishop si brzy uvědomil, že je snadné si zapamatovat spletité pasáže díky různým útvarům, které dobře souží jako značky po cestě. Za krátkou dobu si osvojil osm mil jeskynních cest, stejně tak, jako pan Miller.

Avšak být jeskynním průvodcem znamená víc, než jen znát jeskynní cesty. Bishop musel umět návštěvníkům osvětlit, co se nachází v jeskyni a co právě vidí. Takže pečlivě naslouchal a učil se fakta a historky o jeskyni.

Netrvalo dlouho a Bishop začal samostatně provádět návštěvníky jeskyní. Během prohlídky upozorňoval návštěvníky na dřevěné potrubí a kádě podél trasy. Ty dříve sloužily při těžbě ledku, který se používal k výrobě střelného prachu během druhé americké války za nezávislost v roce 1812.

Bishop návštěvníky dovedl hluboko do podzemí do dómu Hlavního města. Zde pradávní obyvatelé Amerického kontinentu zanechali po sobě různé artefakty. Zde Bishop rozdělával oheň, aby návštěvníci mohli spatřit, jak obrovský je tento dóm.

V Podpisovém dómě horníci, průvodci a návštěvníci na hladkém jeskynním stropě pomocí sazí ze svíček a lamp často psali svá jména. Vypráví se, že během svého vzdělávání se Bishop naučil psát a číst a tak zde zanechal taky svůj podpis.

Foto: Jeskynní řeka Stix (zdroj: Mammoth Cave National Park Kentucky).

Bishop si vytvořil k jeskyni pevné pouto a když prováděl návštěvníky jeskyní, všiml si mnoha odboček, které směřovaly mimo hlavní trasu. Neodolal a snažil se je prozkoumat. Gorin mu nebránil, protože velmi dobře věděl, že pokud Bishop objeví nové pokračování jeskyně, může rozšířit trasu prohlídek a získat víc peněz.

Bishop trávil dlouhé hodiny v podzemních chodbách Mamutí jeskyně. Snažil se prozkoumat každý komín a každou propast. Jen s plechovou lampu v ruce, která vydávala tlumené světlo, překonával úžiny a procházel do té doby neznámé prostory. Dobře si pamatoval orientační body, kterými pro něj byly jednotlivé kameny a jeskynní útvary, podle nichž vždy snadno našel cestu zpět.

Jednoho dne Bishop zkoumal chodbu, která nebyla na trase turistické prohlídky. Vylezl na kluzkou stěnu a pak sešplhal 30 stop dolů. Prolezl úzkým otvorem do průchodu. Tam našel obrovský dóm, o kterém nikdo do té doby nevěděl. Gorin byl z tohoto objevu nadšen. Tento dóm byl pojmenován po něm, Gorinův dóm.

Stále objevoval nové a nové prostory, ale jedno místo mu stále vrtalo v hlavě: Bezedná propast. Během prohlídky se pokaždé zastavoval před propastí. Zapálil cár novin a hodil jej do propasti. Návštěvníci jeskyně pak mohli sledovat, jak se hořící kus novin pomalu snáší dolů propastí, ale nikdy neviděli nic, co by naznačovalo dno propasti. Tato propast působila jako široce rozevřený chřtán, který je schopný cokoliv spolknout. Proto snad nikdo nenašel odvahu překonat tuto propast a zjistit, co je na druhém břehu této propasti. Nicméně Bishop silně toužil odhalit tajemství, co se skrývá za propastí.

Obr: Mapa Mamutí jeskyně podle Stephena Bishopa (zdroj: Mammoth Cave National Park Kentucky).

20. října 1839 se Bishop a jeden z návštěvníků jeskyně rozhodli, že to zjistí. Z cedrového žebříku si udělali most přes Bezednou propast a po něm přešli nad zející černou dírou na druhou stranu.

"Nejsem si jistý, že bych měl odvahu něco takového podniknout," připouští Chuck Decroix, zkušený jeskyňář, který provádí návštěvníky dnes. "Měli špatné osvětlení a vůbec nevěděli co je pod nimi. Chtělo to pořádný kus odvahy."

Odvaha těchto dvou mužů se vyplatila. Objevili během jednoho dne asi dvě míle nových chodeb. Viděli mnoho krásných stalaktitů, stalagmitů a sádrovcových růží. Gorin měl opět radost z těchto objevů. Postavil přes propast mohutný most. Během roku 1839 průvodci a návštěvníci jeskyně prozkoumali přes šest mil do té doby neznámých jeskynních prostorů.

Bishop objevil podzemní řeky v Mamutí jeskyni a objevil v nich plavat slepé ryby. Nikdo do té doby neslyšel o těchto prazvláštních tvorech a to hlavně vzbudilo zájem u vědců na celém světě, kteří přijeli do Mamutí jeskyně tyto tvory studovat.

Jeden z návštěvníků označil Stephena Bishopa za "Krále průvodců." Z prohlídky dokázal udělat nevšední zážitek a dobrodružství. Bishop vyprávěl zajímavé příběhy o jeskyni. Zpíval písně, aby ukázal výbornou akustiku jeskyně. Plavili se na lodi po jeskynních řekách. A v překrásném dómě, který pojmenoval Bishop jako Snowball Room,  je strop pokrytý bílými sádrovcovými růžemi. Používal světlo z luceren a pochodní tak, aby se tyto růže třpytily a zářily jako hvězdy na noční obloze.

Foto: Hrob Stephena Bishopa (zdroj: Mammoth Cave National Park Kentucky).

V roce 1839 doktor John Croghan Louisville odkoupil Mamutí jeskyni, včetně Bishopa a dalších otroků od jeho předchozích majitele, Franklina Gorina.

V roce 1842 byl Bishop poslán do panství Croghanů na dva týdny, aby zpaměti nakreslil mapu jeskynního systému Mamutí jeskyně. Otrokům se většinou nedostávalo uznání za své úspěchy, ale tato mapa byla vydaná v roce 1845. Jako autor byl uveden právě Stephen Bishop. Tato mapa byla pak využívána jako plán jeskyně po dobu dalších čtyřiceti let.

Tato mapa představuje přibližně šestnáct kilometrů jeskynních chodeb, z nichž polovina byla objevena právě Bishopem. Ač tato mapa má daleko do dnešních jeskynních map, ukazuje přibližný rozsah chodeb a jejich délku. Příční stínování ukazuje vodu (tak jak se používá při moderním jeskynním mapování). Mimoto mapa, jako první ukazuje zřejmou majestátnost Mamutí jeskyně. I po 160 letech tato mapa inspiruje při dalším výzkumu této jeskyně.

Když v roce 1972 jeskyňáři propojili jeskyní Flint Ridge s Mamutí jeskyní, zjistili, že toto propojení bylo již zakresleno i na mapě od Bishopa.Bishop v roce 1856 byl propuštěn z otroctví. Podle data na jeho náhrobku zemřel 15. června 1859. Zemřel na tuberkulózu dřív, než mohl uskutečnit svůj životní sen. Koupit svobodu pro svou ženu a syna a odcestovat do Libérie. Je pochován na jižním kopci nad jeskyní v místě, které je známé jako hřbitov starých průvodců.

Dalších 150 let jeho nástupci nadále zkoumají Mamutí jeskyni. Dnes má tato jeskyně víc, jak 365 mil. Je to nejdelší jeskyně na světě. Stephen Bishop objevil nejvíc nových prostorů, než jakýkoliv jiný průvodce té doby. Jeho zvědavost, odhodlání a odvaha pomohla odhalit tajemství Mamutí jeskyně.

Zdroj: