Základy jednolanové techniky

Při sestupu je energie pohlcována brzdou (třením o lano se zahřívá). Rychlost sestupu se reguluje napínáním spodního konce lana pod brzdou. Doporučuje se sjíždět po laně plynule. Trhavý pohyb totiž zvyšuje zatížení fixních bodů i lan. Pro začátečníky je důležité si uvědomit, že brzda je uvolněna, je-li její páčka stisknuta a naopak je-li páčka uvolněna, je brzda blokována.

Pokud lezec potřebuje svůj sestup zastavit a přitom mít volné ruce (někdy brzda prokluzuje), zajistí se brzda ovázáním spodním koncem lana (viz. obrázek).

Prusikování - stoupání na laně vzhůru:

Prusikování je metoda pojmenovaná podle uzlu - prusiku, který je možné ke stoupání na jednoduchém laně použít. Jde ale o metodu pomalou a těžkopádnou a proto se dnes používají šplhadla (jumara). Tyto se skládají z vačky, která umožňuje volný pohyb šplhadla po laně vzůru, ale sevře lano, pokud je šplhadlo zatíženo vahou lezce. Neumožňuje tedy zpětný samovolný pohyb dolů.
 

Pro šplhání se používají dvě jumara. Spodní - tzv. prsní jumar - je navléknut přímo v centrální karabině sedáku a v horní části je provázkem přichycen kolem krku lezce (nebo připevněn k prsnímu úvazku). Druhé šplhadlo - tzv. horní jumar - je s centrální karabinou svázán přes kousek lana. Navíc je k němu upevněna stoupací smyčka pro nohu.
 

Jeskyňář nejprve nasadí na lano prsní jumar a sedne si do něj. Pak nasadí horní jumar, navlékne nohu do stoupací smyčky, a posune jej co nejvýše (tím se noha ve smyčce rovněž posune nahoru a pokrčí se). Pak se jeskyňář do smyčky postaví. Tento pohyb vzhůru posune rovněž prsní jumar těsně pod jumar horní (pokud mají smyčky správnou délku - nutno nastavit předem). V té chvíli si lezec opět odsedne do prsního šplhadla a znovu posune vzhůru šplhadlo horní. Takto se postupně dostává výš a výš.
 

Stává se, zvláště pokud je lezec na začátku lana, že lano při stoupání volně neklouže prsním šplhadlem. V takové chvíli buď pomůže jiný jesnyňář tím, že konec lana dole podrží nebo jednoduše konec přidržíte mezi chodidly ve chvíli, kdy se stavíte do stoupací smyčky horního jumara.

Přepínka:

Přepínka bývá instalována v místech, kde je nutné lano zavěsit tak, aby se v dalším pokračování nedotýkalo skalního masivu a nemohlo dojít k jeho poškození. Na horním laně je ponechán průvěs usnadňující lezci přechod přes přepínku.

Přístup k první přepínce:
 

Většinou není bezpečné dojít k první přepínce bez jištění (platí zejména pro slaňování). Tato bývá často již nad volnou prostorou vertikály a proto k ní vede z ještě bezpečného místa lano, ke kterému se lezec připne karabinou delšího konce životky. Karabinu odepne až ve chvíli, kdy bezpečně sedí v slaňovací brzdě a hodlá zahájit sestup.

Překonání přepínky při slaňování:

• lezec slaní na úroveň přepínky (pozor, níž ne)
• kratší konec životky připne karabinou buď do smyčky v přepínce nebo lépe přímo do maillon karabiny přepínky
• povolí brzdu až si plnou vahou sedne do životky
• uvolní brzdu z horního lana a upevní ji do lana pod přepínkou
• nohou stoupne do průvěsu horního lana (případně na skalní římsu) a tím odlehčí karabinu životky
• životku odepne a odsedne si do brzdy
• pokračuje ve slaňování
   

Pozn. před odepnutím brzdy z horního lana je dobré mimo osobkou se zajisit ještě horním jumarem

Překonání přepínky při stoupání:

• lezec vystoupá až pod uzel v přepínce
• delší životku připne do smyčky přepínky (nebo maillon karabiny)
• odlehčí prsní jumar tím, že si stoupne do smyčky horního jumara
• prsní jumar přesune ze spodního lana na lano vedoucí od přepínky vzhůru a odsedne si do něj
• přesune horní jumar na horní lano (nutno dávat pozor, aby lano od horního jumara do centru nebylo omotáno kolem spodního lana)
• odepne karabinu životky z přepínky (někdy je pro odepnutí nutno trošku povylézt)
• pokračuje vzůru

Odchýlení lana (deviace):

Odchýlení lana je další způsob, jak zabránit jeho odírání. Lano je v tomto případě volně provlečeno karabinou upevněnou přes smyčku k fixnímu bodu. Tento narozdíl od přepínky nikdy nenese plnou váhu lezce (může mít i nižší nosnost) a proto se nedoporučuje do něj navazovat či dokonce odsedávat.

Překonání odchýlení při slaňování:

• lezec slaní až ke karabině
• delší životku připne do smyčky deviace
• odepne karabinu deviace od lana, kterou má v té chvíli těsně pod brzdou a připne ji zpět nad ní
• odepne životku od smyčky deviace a pokračuje ve slaňování
   

Překonání odchýlení při stoupání:

• lezec vyleze až pod karabinu
• do smyčky deviace připne delší konec životky
• odepne karabinu deviace od lana a připne ji zpět, ale pod sebou (pod prsní jumar)
• odepne životku od smyčky deviace a pokračuje v jumarování
   

Přechod ze stoupání do slanění:

Přechod ze stoupání do slanění (a naopak) nepatří mezi běžné činnosti na laně, přesto se v principu podobá např. překonávání uzlu a navíc se používá při záchraně z lana. Také se nácvik tohoto manévru může hodit, když lezec něco opomine a dostane se do situace, kterou může tímto způsobem vyřešit.

• horní jumar dejte jen kousek nad prsní
• připněte brzdu na lano pod oběma šplhadly a zajistěte ji omotáním lana proti prokluzu
• postavte se do stoupací smyčky horního jumara a tak odlehčete prsní šplhadlo, které odepnete z lana
• odsedněte si do brzdy a odepněte horní jumar

Výše uvedený postup může být někdy obtížné provést (na krátké délce lana pod jumary je třeba připnout ještě brzdu). Doporučuje se tento manévr nacvičit předem. Bylo by sice možné odepnout nejprve crolla a pak teprve připnout brzdu, ale rozhodně není tento postup správný a nedoporučuje se. V dané chvíli by byl totiž lezec zajištěn jen horním jumarem.
 

Pokud není možné si přímo odsednout do brzdy, je lepší stoupnout do smyčky horního jumara, volnou rukou odepnout crolla a dotáhnout brzdu tak, že je možné si do ní následně odsednout a odepnout pak horní jumar.
 

Obecně je třeba, aby byl lezec mimo šplhadla, ve kterém visí, zajištěn ještě v druhém bodě (druhé šplhadlo, osobka, popř. brzda). Bezpečné zajištění jedním bodem je jen při slaňování (brzda); spolehnout se dá případně na osobku, je-li karabina zašroubovaná (ale obecně se toto nedoporučuje).

Jak sestoupit pomocí jumar:
 

Pokud lezec potřebuje kousek sestoupit a přitom visí v jumarech (zejména se tato technika používá k překonání uzlu při sestupu), postaví se nejprve do stoupací smyčky horního jumara. Tak se odlehčí jumar prsní a prstem se shora stlačí jeho vačka až se jumar uvolní a je možné jej posunout směrem dolů. Pak se vačka pustí a lezec si opět odsedne do prsního jumara, tentokrát o kousek níže. Stejný postup se uplatní i na horní jumar (prstem se uvolní vačka a posune se dolů). Toto se opakuje tak dlouho, dokud lezec nesestoupí do požadované výšky.

Překonání uzlu:
 

Uzel se uprostřed lana může vyskytnout z několika důvodů. Obvykle je tam proto, že jsou jím k sobě svázána dvě lana (jedno lano nebylo dostatečně dlouhé). Může to být ale také uzel z přepínky (např. pokud se fixní bod přepínky vytrhl) nebo tak jen někdo 'přemostil' poškozenou část lana.
 

Překonání uzlu při slanění:

• slaňte až k uzlu
• delší konec životky připněte karabinou do smyčky uzlu
• kousek nad brzdu připněte na lano horní jumar (nechte nad brzdou asi 15cm místa)
• postavte se do stoupací smyčky horního jumara a prsní jumar připněte těsně nad brzdu
• uvolněte brzdu z lana
• pomocí jumar (viz. 'Jak sestoupit pomocí jumar') sestupte těsně nad uzel
• postupně přesuňte jumara pod uzel (nejprve prsní)
• připněte pod jumara brzdu
• odepněte životku
• postavte se do stoupací smyčky horního jumara a odepněte jumar prsní
• odsedněte si do brzdy a odepněte z lana i horní jumar
• pokračujte v sestupu
   

K překonání uzlu je možné použít i rychleší metodu, ale nutnou podmínkou je, že lezec má delší úvazek mezi horním jumarem a centrální karabinou. Stačí slanit k uzlu, připnout do smyčky uzlu delší životku a těsně nad brzdu připnout horní jumar. Pak se lezec postaví do stoupací smyčky jumara, a připne do něj kratší životku, do které si odsedne. Poté uvolní z lana brzdu a připne ji zpět, tentokrát pod uzlem. Opět se postaví do stoupací smyčky, odepne kratší životku a má-li štěstí, odsedne přímo do brzdy. Pak už jen odepne horní jumar a delší životku ze smyčky a pokračuje ve slanění. Tento postup je rychlejší, ale silně se doporučuje jej nejprve vyzkoušet nanečisto.

Překonání uzlu při stoupání:

• vystoupejte až pod uzel (mezi horním jumarem a uzlem si ponechte cca. 3cm místa)
• připněte delší konec životky karabinou do smyčky v uzlu
• přesuňte horní jumar nad uzel
• přesuňte prsní jumar nad uzel 
• odepněte životku a pokračujte ve stoupán
   

Překonání lanového protektoru:
 

Lanové protektory slouží k ochraně lana proti poškození na místech tření s masivem. Většinou se tato místa překlenou přepínkou, přesto se můžete občas setkat i s tímto řešením, zvláště v místech s nedostatkem místa pro přepínku.

Slanění:

• slaňte až k uzlu od lanového protektoru a zajistěte brzdu
• rozvažte uzel a odstraňte protektor (pozor, ať vám nespadne)
• slaňte pod místo, kde dochází k tření lana o skálu
• lanový protektor nainstalujte zpět na lano (použijte uzel zvaný prusik, viz. obr.)
• ujistěte se, že je protektor nainstalován na správném místě (brání poškození lana)
   

Stoupání:

• odinstalujte lanový protektor a vystoupejte až uzlu, kterým je přivázán k lanu
• odvažte uzel
• popolezte nad místo, kde byl uzel uvázán
• znovu uzel uvažte a omotejte protektor kolem lana
• zkontrolujte, zda je protektor na správném místě
   

Kyvadlo:
 

Kyvadlo je variantou přepínky, kde jsou horní a dolní konce lana od sebe horizontálně vzdáleny. Při slaňování je tak uzel přepínky dále, než kam můžete dosáhnout nataženou paží. Lezec jakmile dosáhne úrovně přepínky zajistí brzdu proti prokluzu a k uzlu se přitáhne lanem tvořícím průvěs (viz. obrázek). Pak se k uzlu připne karabinou kratší životky a další postup je pak shodný, jako u běžné přepínky.
 

Při jumarování vzůru se postup přes přepínku odlišuje od běžné přepínky jen v tom, že po přepnutí obou jumar na horní lano nás napjatá životka drží u uzlu přepínky a k jejímu odepnutí se musíme přitáhnout za průvěs horního lana a pak se pomalu pouštět. Pustíme-li se hned po odepnutí životky, čeká nás kyvadlový let.

Traverz (Tyrolák):

Traverz překonává větší horizontální vzdálenost, často i vertikální. Jeho vystrojení je stejné jako u kyvadla, navíc je tu napjaté lano mezi oběma fixními body. Traverz může nahradit kyvadlo v místech, kde by bylo obtížné se pro velkou vzdálenost přitáhnout k uzlu spodní přepínky nebo umožní jeskyňáři vyhnout se překážkám (např. vodopádu) či jinak nebezpečným místům. Při slanění i stoupání se lezec připne životkou k napjatému lanu, které jej přidržuje v přímce mezi fixními body. Stoupání vzhůru je o něco obtížnější.

Zdroj: www.cavepage.magna.com.au/cave/SRT.html