Tajemné podhradí v Karpatech 21. 2. 2016

Tak jsme si s Danem po pracovní akci zase řekli, že bychom příští víkend mohli udělat nějakou poznávací akci zaměřenou na Slovensko. Protože ikdyž je nám tato země dost blízká v mnoha směrech,  je pro nás vlastně dosti neznámá a tak jsme si naplánovali, že se na ni zaměříme a lépe ji poznáme.

Navrhuji Plavecké Podhradie, což je jeden z kousku Slovenské země,  která nám není zase tak neznámá. Poprve jsme tam byli 30. prosince s tím, že jsme celý výlet spojili se Dnem otevřených dveří v Plavecké jaskyni. Bohužel, když jsme přišli k jeskyni,  dovnitř jsme ani nešli, protože bychom museli vystát dlouhou frontu.

Tehdy jsme celou akci odpískali s tím, že když je takové hezké počasí, uděláme si výlet po okolí. Kromě zříceniny Plaveckého hradu jsme navštívili ten den zříceninu hradu Ostrý Kameň a Branč a Štefanikovou mohylu na vrcholu Bradlo. Takže jsme si výlet užili ve velkém stylu, protože nám hrálo do karet krásné počasí a výborná viditelnost. Ale to už je, jak s oblibou psával Rudyard Kipling, docela jiná pohádka...

Takže vraťme se k té naší. Nakonec jedeme v tříčlenné sestavě. Libor, Andrea a Dan. Kuba po náročné pracovní sobotě dává přednost raději relaxační neděli. Takže výprava se v Bohdalicích nakupí do auta něco málo před sedmou a jedeme směr Plavecké podhradí. Počasí je zatažené, ale to nám nevadí, protože se jede do podzemí.

Před devátou hodinou zničeho nic se odkryl pohled na hory Malých Karpat, které místy byly zasněžené a na jedné z nich majestátně stál Plavecký hrad. Po zaparkování na vhodném místě navlíkáme na sebe věci do jeskyně a mezitím přijíždí Marek a krátce nato Vlado.

Pak už naše kroky směřují lesní cestou kolem Plavecké jeskyně dál do svahu, ve kterém se ukrývá vstupní portál do jeskyně Plavecká propast, známá taky jako PP2 .

Foto: Plavecká priepasť (autor: Daniel Kucín).

Ač jsme zde nikdy nebyli, tak historii objevování PP2 známe dobře z dokumentu Pavla Barambáše Zajatci podzemia, kde ji barvitě vypravuje Miloš Hačo. Jen s tím rozdílem, že PP2 je již zpřístupněna na žebříky. První krátký žebřík v portálu a pak nástup úzkou chodbou přes lešení na malý žebříček do dalšího, většího žebříku, který končí na ocelovém balkónku, pod kterým se rozprostírá hluboko dole dno propasti. Z balkónku nastupujeme do posledního žebříku, který již končí na dně propasti.

Nádherný stalagmitový les, který se rozprostírá po celém dnu jeskyně. Snažíme se vcítit do pocitů těch, kteří poprve na dně propasti stanuli v roce 2002. Do takového pocitu se snad ani nedá vcítit. Téměř posvátný stalagmitový háj, který se rozprostírá po celém dnu jeskyně. Strop vyzdobený brčky. V přední časti propasti jeskyně jezero. V zadní části stalagmitový prales, v němž se od objevení dodržuje jedno pravidlo. Chce-li jeskyňář vstoupit, musí se vyzout anebo přezout do čistého.

Foto: Pěkně na boso v PP2 (autor: Daniel Kucín).

Ano, toto jsme znali a viděli v dokumentu, ale vidět tu nádheru na vlastní oči je nesrovnatelně silnější zážitek. Procházku naboso v bambusovém lese, za který by se nemusela stydět ani Kateřinská jeskyně (nejdelší stalagmit má 4 metry) v žádném případě nemůže nahradit žádné video v HD či 3D.

Ač se nám moc nechce z této klenotnice Malých Karpat, lezeme zpět na povrch. Venku se znatelně oteplilo a venku je příjemně. I přesto, že PP2 je nejteplejší jeskyně v Malých Karpatech, kdy uvnitř je průměrná teplota 12 °C.

Po chvilce oddechu k jeskyni Pec. Tam nás Marek seznamuje něco málo s historií a s objevováním této jeskyně. Učarovává nás bohatou brizolitovou výzdobou. Nejdřív jdeme do spodních pater, kde se koná pracovní akce ve složení Milan a Milan alias M1 a M2. Libor a Andrea se plazí podívat se na jejich pracoviště. Pak se jdeme podívat na horní část jeskyně Pec.

Do třetice nám Marek nabízí ještě návštěvu Plavecké jeskyně a my se tomu nebráníme. Takže s Pece jdeme přes největší traverz v Malých Karpatech k Plavecké jeskyni. Procházíme část, kterou bychom viděli během Dne otevřených dveří a pak nás Marek a Vlado berou do horní části jeskyně, kam se již běžní návštěvníci během Dne otevřených dveří nedostanou. Jiné patro, jiná jeskyně. Opět nádherná výzdoba. Docela silný skap.

Foto: Jeskyně Pec (autor: Daniel Kucín).

Vracíme se k parkovišti a cestou plánujeme ještě nějakou tečku za dnešním opět podařeným dnem. Z minula nám unikly ještě dvě zříceniny. Zřícenina hradu Korlátko a Dobrá Voda. Marek a Vlado nám doporučuje hrad Korlátko.

Loučíme se Markem a Vladem a převlékáme se do civilu. Zkoušíme v navigaci najít Korlátko, ale ta s námi nechce spolupracovat. Aspoň trochu času v klidu si dát pozdní oběd.  Ptáme se Vlada ještě na cestu a říká, že máme chvilku počkat, že nám ukáže cestu.

Tak jedeme za Vladem a po několika minutách cesty z ničeho nic vystoupí nad lesem trosky hradu Korlátko. Vlado nás dovedl až k parkovišti, které bylo kousek od hradu. Ještě jednou se s ním loučíme a děkujeme mu.

Foto: Zřícenina hradu Korlátka (autor: Daniel Kucín).

Z parkoviště k hradu není dál než deset minut. Opět se utvrzujeme v tom, že Slovensko má úžasné zříceniny.  Z hradeb je nádherně vidět do okolní doliny, která tvoří úpatí Malých Karpat.

Ještě se zastavujeme na rozhledně Rozbehy, která je kousek od parkoviště. Tato kamenná rozhledna nám nabídla částečný výhled do kraje po okolních kopcích Malých Karpat a byl vidět i Považský Inovec.

Nicméně si myslím, že návštěva zříceniny hradu Korlátko byla opět výborná tečka za hodně vydařeným výletem.

Ještě jednou děkujeme Markovi a Vladovi za to, že si našli na nás čas a ukázali nám aspoň část podzemí Plaveckého krasu. Budeme se těšit snad na svátek svatého Cyrila a Metuda. :)

Účastníci výpravy:

  • ZO 6-08 Dagmar: Andrea Pěkná
  • ZO 6-20 Moravský kras: Libor Budík, Daniel Kucín

Pár odkazu:

Přímý odkaz na článek: http://zo620mk.webnode.cz/outlocalities2015/#mk1

  

Malá Fatra 6. 2. - 7. 2. 2016

Vše začalo ve středu večer, kdy jsme s Danem řešili, jestli o víkendu půjdeme do jeskyně, nebo někam na větší výlet. Rozhodli jsme se, že tento víkend jeskyni vynecháme a pojedeme někam na výlet i s přespáním, protože počasí by mělo podle předpovědi přát turistice.

Zárodek plánu byl na světě, teď ještě vymyslet kam a kde spát. Navrhuji Malou Fatru a Rozsutec. Ráno mi Dan píše, že to prostudoval a že to vypadá velmi dobře. Že se pokusí sehnat nějaké ubytování, ale já tomu moc šancí nedávám, protože je lyžařská sezóna a hlavně hledáme ubytování narychlo.

Večer Dan píše, že sehnal celkem slušné ubytování a tak říkám, že jedem. Bohužel, po zavolání zjišťuje, že je obsazeno a tak zkouší ještě dál. Pokračuje v pátek ráno, kdy se dovolal na jeden penzion, kde mají volno. Však paní, když zjišťuje, že máme v plánu tůru, tak nás od ní začala odrazovat, kvůli sněhu.

Foto: Jánošíkove Diery (autor: Andrea Pěkná (více foto zde>>).

Tak se snažíme zjistit co nejvíc o sněhové situaci v Malé Fatře a nakonec jsme se dohodli, že i kdyby se nedalo jít na Rozsutec, tak bude v okolí plno dalších možností, co bychom mohli podnikat. Navíc jsem zavolal Edovi (Jeskyňářské skupiny Aragonit), jestli náhodou nebudou o víkendu v lomu, že bychom jim přijeli pomoci. Slibuje, že mi večer dá vědět.

Večer mi Eda zavolal, že v lomu budou v neděli o půl desáté a tak mu slibuji, že se tam taky ukážeme. Ještě dolaďujeme nějaké věci kolem odjezdu a pak už utíkáme spát, protože nás čeká v půl čtvrté budíček a cesta na Slovensko.

V sobotu ráno si dáváme něco po čtvrté sraz ve Vyškově na benzince.  Nakonec naše výprava je čtyřčlenná. Jede Libor, Dan, David a Andrea. Cesta byla v pohodě, jen nás po přejezdu hranic začal děsit sníh i v nížinách. Andrea celou dobu nevěděla kam jede. A zjistila to asi 20km před Těrchovou.

Foto: Malý Rozsutec v oblacích (autor: Andrea Pěkná (více foto zde>>).

Do Těrchové jsme dojeli něco kolem osmé a trochu jsme zbloudili - vjeli jsme do Vratné doliny a tak jsme se na chvilku pokochali a jeli  zpět do Těrchové, kde jsme zaparkovali u hotelu Diery. David šel zjistil nějaké info ohledně trasy a my jsme se zatím nabalili.

Vydali jsme se po modré značce do Jánošíkových dier, kde jsme na rozcestí Ostrvné dál pokračovali po žluté značce a na rozcestí Podžiar jsme se opět napojili na modrou značku. Trasa plná kaskád, peřejí, vodopádů, lávek, ledopádů to jsou Janošikove diery. Cestou se kocháme a říkáme si, jak je Slovensko nedoceněné, každý jezdí do Rakouska na různé soutěsky, ale 250km od Brna je příroda, která svojí nádherou může konkurovat rakouským soutěskám. Shodujeme se na tom, že i kdyby jsme se dnes nikam jinam nedostali , tak již to, co jsme viděli v Dierách, stálo za to sem jet.

Vzdalujeme se od Dier a pokračujeme ve stoupání. Místy se nám ztrácí krásný den v mraku, kterým procházíme. Docházíme k rozcestí Pod Tanečnicou. Viditelnost je jen pár desítek metrů. Někdo však ukázal nahoru, kde bylo vidět něco jako náznak štítu stěny. Chvilku polemizujeme, jestli je to vážně Rozsutec, anebo jen mrak. Při pohledu do mapy zjišťujeme, že je to Malý Rozsutec. Což se nám nechce věřit, protože se nám to zdá hodně vysoko.


Foto: Cesta k vrcholu (autor: Andrea Pěkná (více foto zde>>).

Pokračujeme dál po modré značce.  Asi po sto metrech mraky nám odkrývají větší a větší část z Malého Rozsutce. Nikdo z nás si není jistý, jestli se mu na něj vůbec chce, ale řekl jsme si, že u rozcestí na Velký a Malý Rozsutec se rozhodneme.

U rozcestí Medzirozsutce zjišťujeme, že nejbližší je Malý Rozsutec na který to je jen 20 minut a na Velký asi hodina. Tak  vyrážíme na Malý. Cesta je v pohodě. Přicházíme pod skálu a tam již začíná prudší stoupání k vrcholu. Cestu nám ulehčuje všudypřítomná kleč, které se dá přidržet, když to klouže.

S každým překonaným metrem se nám otevírá lepší a lepší výhled do okolí. Cesta je strmější, ale jsou zde řetězy a zábradlí. Ač jsme neměli vybavení do sněhu a na led, cesta jde celkem v pohodě. Po překonání vystrojeného stoupání začíná hřebenovka. Nám se otevírá nádherný výhled. Jedná strana krásně slunečná, kdy je vidět do dalekého širokého okolí a druhá strana zahalená inverzí, kdy mraky jsou jako vlny moře a štíty okolních hor vystupují z moře jako skalnaté útesy.

 

Foto: Vrchol Malého Rozsutce (autor: Libor Budík (více foto zde>>).

Cíl jsme dosáhli. Není již kam spěchat. Na vrcholu se kocháme neskutečnou krásou, fotíme a svačíme. Člověk by si tento okamžik chtěl v srdci zachovat napořád a tak se nemůže vynadívat na tu nádheru. Po hodině zase pokračujeme dál. Nevracíme se, ale pokračujeme po zelené značce do osady Podrozsutec. Tato trasa je celkem náročnější a strmější a delší. Takže podstatnou část absolvujeme tím, že jedeme po prdeli. Díky celkem teplému a slunečnému počasí jsme docela mokří.

Jak jsme dorazili do Podrozsutce, tak charakter cesty se změnil na pohodovou cestu. Osada Podrozsutec nás uchvátila jako místo, kde se zastavil čas v minulém století.  Trošičku mi to připomíná Rumunsko. Z osady jsme pokračovali dál do Bieleho potoka k hotelu Diery, kde jsme nasedli do auta a jeli jsme hledat penzion, kde jsme měli být ubytovaní.

Hodnotíme ubytování v poměru cena versus komfort jako ultravýborné. Po ubytování jedeme na rozhlednu na Oblaze, která je v Těrchové nová. No i když je již poměrně šero, naskýtá se nám výhled na nádherně rudý západní obzor, který zabarvilo zapadající slunce.

 

Foto: Pokračování dál z vrcholu dolů (autor: Libor Budík (více foto zde>>).

 

Pak se zastavujeme v Haluškárně, kde si každý dává dle libosti nějaké halušky. Porce jsou však 450gramové a tak jen málokdo je sní celé. Bohužel tato večeře nás ochromuje natolik, že po příjezdu na penzion můžeme jen fuňět, jak jsme se napráskali. Máme v plánu ještě večerní procházku, jen jak v žaludku ta večeře slehne. Večer trávíme nad debatou nad logem. Bohužel brzký výjezd a vydatná večeře udělala své. Za hodinu nevíme ani o světě.

Ráno se balíme, platíme ubytování a nosíme věci do auta a po osmé jedeme směr Rieka, kde jsme domluveni, že pomůžeme v jeskyni. Na místo dojíždíme něco kolem deváté. Takže se ještě jdeme potoulat po okolí. V půl desáté doráží Eda, Peter a Martin.

Pozdravili jsme se a po sdělení novinek jsme se převlékli do hadrů a jde Martin, Libor, Dan a Andrea do sondy. Eda a Peter zatápějí na základně a David se vydává se svým foťákem na lov beze zbraní.

 

Foto: Lom Kralovany II (autor: Andrea Pěkná (více foto zde>>).

Situace v sondě na Hlinenej stene pod Ľudmilou se trochu změnila. Když jsem tam byl posledně, kopalo se vertikálně. Teď již se kope horizontálně. Náš úkol byl na čelbě dostat pryč dva bloky, co bránily v cestě a trčely z podlahy. Pomocí palice a páčidla se Libor a Dan dali do díla. První blok povolil. Vyvalili ho k verikání sondě a tam ho Libor zkoušel rozbít. Dan a Martin pokračovali v dolování druhého bloku. Po chvíli přichází dovnitř Andrea, které je venku zima a pomáhá rozbít blok. Bohužel, nejde to moc snadno, ale po čase je o něco menší a tak se rozhodli, že ho vyvalí ven.

Mezitím dochází Peter a Edo a Peter pomáhá ho dostat z jeskyně. A nakonec se to i povedlo. Dan a Martin mezitím vydolovali i druhý blok.

Nakonec označujeme akci jako úspěšnou. Eda navíc na čelbě do pukliny nacpal revizní kameru a zjistil, že za puklinou to dál pokračuje. Což je jistě dobrá zpráva. Loučíme se a Peter jde s námi na základnu a přichystat díru na koupání v jezeře.

Foto: Šutovský vodopád (autor: Andrea Pěkná (více foto zde>>).

Po převlečení a sbalení se loučíme i Petrem. Máme ještě jednu zastávku a to Šutovský vodopád, který je nedaleko. Dojíždíme na parkoviště a zde ještě kupujeme sýry. Pak nás čeká asi hodinová cesta krásnou krajinou k vodopádu.

Šutovský vodopád má 34 metrů. Určitě se jedná o výbornou tečku za velmi vydařeným víkendem. Po půl hodině kochání a focení se vydáváme na cestu na zpět...

Díky za super víkend.

Účastníci výpravy:

  • ZO 6-08 Dagmar: Andrea Pěkná
  • ZO 6-20 Moravský kras: Libor Budík, Daniel Kucín
  • David Maixner

Pár odkazu:

Přímý odkaz na článek: http://zo620mk.webnode.cz/outlocalities2015/#mf1

  

Strážovské vrchy 25. 9. - 28. 9. 2015

Pátek: Voda padající z nebe nám brala trochu iluze o tom, že se nám blížící se prodloužený víkend povede naplno. Útěchou nám byl fakt, že v jeskyni neprší. Právě začíná víkend a z Vyškova vyjíždí auto, které řídí Kuba a jako posádku má Matouše a Andreu. Jako první zastavení na trase má  Kunovické nádraží, kde naberou Libora, který míří do Kunovic autobusem. Před Kunovicemi Libor zjišťuje, že autobus v tento den a tuto hodinu (pátek odpoledne) nebyla zase tak ideální volba, protože kolony Kunovice - Hradiště - St. Město jsou známé i když se zde vybudoval obchvat. Tak Libor využívá první zastavení autobusu a vysedá. Pro asi dvoukilometrovou trasu volí rychlejší alternativu - pěškobus a tak dochází na vlakové nádraží dřív, než samotný autobus.

Takže po naložení Libora auto pokračuje dál. Další zastavení je v Uherském Brodě na nákup zásob jídla a nákup dálniční známky na benzínce ve Starém Hrozenkově a pak přejezd česko-slovenských hranic.

Cíl cesty byla slovenská vesnička Podhohorie, kde se nachází  základna Jaskyniarského klubu Strážovské vrchy. Přijíždíme  sem něco po šesté hodině. Na základně je již Pedro a Bohuš Kortman, předseda JK Strážovské vrchy.

Po uvítání jsme si předběžně ujasnili a domluvili program na následující dny. Pak následovala na základně volná zábava až do pozdních hodin.

Sobota: Tak sobota pro nás měla být pracovní, ale Bohuš po předběžném sečtení pracovníků dochází k závěru, že lidí má dost a tak vymyslel pro nás náhradní program. Posílá nás na samostatnou výpravu do Závadských jeskyní. Kreslí nám podrobný plánek místa: zde zaparkujete, půjdete vesnicí,zde  bude hodně štěkající pes, zde středně štěkající pes, narazíte na rozcestí a půjdete furt do vrchu, pak narazíte vpravo na stezku, která vás dovede k vyhlídce a z vyhlídky půjdete dál až ke skalám, kde již najdete jeskyně.

Kuba pomohl ještě vynést lavičku do Dúpné jeskyně a mohli jsme vyrazit. Počasí se po včerejšku trochu umoudřilo. Dojeli jsme do Zemianské závady, kde jsme zaparkovali a oblékli jsme se do overalů. A šli jsme podle plánku, co nám nakreslil Bohuš. Však naše noční můry se staly skutečností. Nenarazili jen na dva psy, ale na tři a tak každý náš krok byl doprovázen nejistotou, jestli jdeme správně,nebo ne. To mělo za následek, že jsme přehlídli odbočku, po které jsme se měli vydat. To nám však nevadilo. Odbočili jsme později a mezitím jsme stihli prozkoumat skalní útvary,ke kterým bychom jinak nedošli. Potom jsme zabočili doprava a došli jsme k vyhlídce, která byla v našem nákresu. To nám dodalo naději, že nebudeme bloudit po zbytek víkendu a hledat cestu nazpět k autu.



Foto: Veľká Temná jaskyňa (autor: Jakub Šlimar).

Cestou od vyhlídky se postupně na levé straně začaly vynořovat z bukového lesa skalní útvary a tak jsme začali podrobný průlez skaním městem. Prosmejčili každý portál a hledali jsme,kde je Malá temná a Veľká temná jaskyňa, které mají představovat klenot tohoto skalního města. se jedná o skály vytvořené slepenci, tak tyto jeskyně mají krasovou výzdobu. Každopádně Veľká temná jaskyňa pro nás byla velkým překvapením (více info o jeskyních zde>>). Během průlezu skalním městem někteří stihli prolézt devět jeskynních portálů.

Cestou k autu jsme se ještě zastavili na skále s dvouramenným křížem nad vesnicí,odkud byla nádherná vyhlídka. Overaly měníme na civil a jedeme nazpět na základnu. V Dominiži ještě stavíme na 9. Domanižském jarmoku, kde si někteří (spíše některá) nakupuje zásobu medoviny.
Na základnu dorážíme něco kolem třetí. Do hodiny přicházejí i účastníci pracovní akce. Skromně posvačíme. S Bohušem si upřesňujeme plán na neděli a pak vyrážíme na pizzu do místní pizzerie Pod Orechom.

Neděle: Dnes byla otevřená pro veřejnost Pružinská Dúpna jaskyňa a po druhé hodině se v jeskyni měl odehrát koncert Sláčikového kvarteta. Takže náš program byl přizpůsobený na tuto událost.


Foto: Pružinská Dúpna jaskyňa (autor: Andrea Pěkná (vice foto zde>>).

Takže jsme se začali postupně ztrácet ze základny. První Kuba, Andrea a pak Matouš a Libor.  U jeskyně probíhaly přípravy na otevření a tak jsme si ji v klidu prošli jako běžní turisté. A pak jsme si skočili pro věci do jeskyně a Igor nám ukázal tři odbočky jeskyně, které jsou skryté pro běžné návštěvníky jeskyně.  Každá chodba měla své kouzlo. Od krásně zdobené Vianoční sienky až po  zadní chodbu, která nebyla vůbec zdobená, ale byla krásně bahnitá.

Před druhou hodinou ještě Bohuš oznámil, že bude před koncertem ještě jedna prohlídka jeskyně. Takže jsme neodolali a přidali jsme se k prohlídce, která byla doplněná o zasvěcený výklad.

Po prohlídce následoval nevšední jeskynní zážitek v podobě  vystoupení Sláčikového kvarteta.

Video: Sláčikové kvarteto ZUŠ Považská Bystrica - koncert v Dúpnej jaskyni 27. 9. 2015.

Po koncertě se začali návštěvníci pomalu rozprchat do svých domovů a my jsme začali uklízet zázemí, které bylo vybudováno v jeskyni a před jeskyní pro dnešní den otevřených dveří.

Po krátké zastávce na základně jedeme na večeři do Pizzerie. Po objednání pití a jídla Bohuš se ujal slova a vyzval jednotlivé zástupce skupin, aby představili činnost svých skupin. Takže Libor řekl něco málo o průzkumu ve Vymodlené, Matouš o Dagmaře a Ivan (OS Inovec) objevení  Modrovské jaskyně (více info  zde>> ).  Pak Bohuš vytáhl kytaru a zahrál několik songů ze své tvorby. Jak přibývalo hodin, tak nás u stolu ubývalo, protože se někteří rozprchli do svých domovů.

Pondělí: Dnes je naplánované, že Bohuš nás vyzvedne v devět a půjdeme někam na povrchovku a jednotně jsme si odsouhlasili nejvyšší bod Strážovských vrchů - Strážov (1213 m. n. m.) odkud je prý za krásného počasí nádherný výhled.

Jako výchozí bod jsme měli rozcestí Pod Hrádkom a vyrazili jsme po zelené značce a na rozcestí Červíková chata jsme pokračovali po žluté značce,dokud jsme nenarazili na Strážovský potok, který dál určoval naši cestu, podél které jsme došli až k Dolnímu, pak Hornímu Strážovskému vodopádu. Oba vodopády prý jsou nádherné,když přichází do kraje jarní tání.

  
Foto: Strážovský vodopád (autor: Andrea Pěkná (vice foto zde>>).

Po vystoupání nad vodopády pokračujeme dál cestičkou k  Medvědí skále, kde se nám naskýtá nádherný výhled do kraje, protože dnes nám počasí vyšlo a je krásný slunečný podzimní den.

Napojujeme se opět na žlutou značku a pokračujeme dál k vrcholu. U rozcestí Sedlo pod Strážovom pokračujeme po červené přes rozcestí Luku pod Strážovom až k samotnému Strážovském vrcholu.

Naše očekávání se naplnilo na maximum. Nepopsatelně nádherná scenérie okolních kopců umocněná nádherným slunečným počasím Pomalu nastupující vláda podzimu doplňovala do kraje, hlavně v listnatých lesích, barvy, které převládají na paletě tohoto ročního období. Mraky které občas pluly po obloze vytvářely na loukách v dalekém širokém okolí pohybující se různotvaré obří stíny. Díky bezvadné viditelnosti člověk měl celé okolí jako na dlani. Zde by člověk vydržel za takových podmínek sedět dlouho a snadno by zapomněl na svět ze kterého sem přišel.



Foto: Strážov (autor: Andrea Pěkná ( vice foto zde>> ).

Z vrcholu jsme dál pokračovali po červené značce až k rozcestí pod Strážovom a dál hřebenovkou po zelené značce k Sedlu Samostrel. Cestou hřebenem se nejednou rozestoupil na jedné nebo na druhé straně les a naše cesta tak byla obohacena o výhled do okolí.

U Sedla Samostrel jsme začali sestupovat do údolí po žluté značce až k místu odkud jsme vyrazili. Dojeli jsme na základnu a udělali jsme si oběd. Po obědě jsme pobalili věci a uklidili základnu. Rozloučili jsme se s Bohušem a hlavně jsme mu poděkovali, že si našel na nás čas a dělal nám společnost a průvodce.

Cestou jsme se ještě zastavili ve vesničce Podskalie, kde se nachází skalní město Podskalský Roháč. Původně jsme chtěli jen se na něj podívat z dálky, ale když jsme viděli, nedalo Liborovi moc práce ukecat ostatní, aby jsme si na něj i vylezli. Opět nádherné místo a dnešní vydařené podzimní počasí magičnost tohoto místa jen umocňovalo.


Foto: Na vrcholu Podskalského Roháče (autor: Andrea Pěkná ( vice foto zde>> ).

Bohužel, minuty běží jako o závod a nedělní večer se pomalu blíží a tak ač neradi sedáme do auta a jedeme k domovu. Víkend utekl jak voda a ač byl prodloužený, přišel nám hodně krátký. Každopádně víme, že jsme dny volna strávili naplno. Tak snad zase příště...

Účastníci výpravy:

  • ZO 6-08 Dagmar: Andrea Pěkná, Matouš Ryček, Jakub Šlimar.
  • ZO 6-20 Moravský kras: Libor Budík.

Pár odkazu:

------------

Přímý odkaz na článek:  http://zo620mk.webnode.cz/outlocalities2015/#strazov1